Sám, sebe...

Pochvala je věc důležitá, ač ne všichni si ji zaslouží. Slova, ta nejsou těžká, ale jen málo kdo ví, jak potěší.
Jen za úsměv, co na rtech vytvoříš, který od srdce vychází, upřímné činy, které člověka, životem provází. Mnoho z nás, tolik vykonalo a úcty či respektu, se nikdy nedočkal. Pohlazení po tváři s tím pocitem, že vše kolem se rozzáří. Nečekáme celoživotní chvalozpěv a obdiv, jen ten pocit, že jsem vykonal něco, co druhého může potěšit.
Nejsou to, jen slova prázdná...Pouhé zvednutí kapesníčku, je pro mladého člověka věc lehká, ale pro staršího úmorná. I ty, jednou budeš míti věk, kdy při každém pohybu navíc, bude bolet tě hřbet. Říká se, že dobré skutky, jsou cesta do pekla.
Nevěřím, že tyto slova se v pravdu obrátí, už pro ten vlastní pocit, že jsem mohl pomoci. Mě přivádí na okraj rozcestí, který nás může všechny rozdělit. V osudu je dávno napsáno, kam tvé kroky budou směřovat. I když jsi mnoho lidí rozesmál, či zklamal, cestu a cíl, už máš vybranou. Je důležité, aby člověk mohl sám na sebe pohlédnout.
Pokud budeš, klamat jiné...je otázkou, kdy zklameš i sám sebe. Tedy v tom rozcestí, už máš cestu vybranou.