o počítačích, duchovnu a čistotě

Konečně jsem se rozhodl uchopit kombinaci mých dvou celoživotních témat, počítačů a duchovna, tak nějak dohromady.
V obou oblastech se vyvíjím už od nepaměti: rodiče byli ateisti, ale já s nimi už od mala nesouhlasil, protože jsem cítil vědomí jako věčné a nezávislé na hmotě a protože jsem neměl přístup k žádnému náboženství, vytvořil jsem si svoje vlastní.
Programovat jsem začal už na základní škole a první počítačové hry jsem hrál když mi bylo 7 či 8, v osmdesátých letech dvacátého století.

A teď: co mě k těm počítačům táhne? Mimo jiné je to i určitý druh čistoty při tvoření: vezměme si třeba že máte nějaký pokoj a v něm spoustu knih a chcete je uspořádat podle témat: nejen že se vám sto knih s jedním tématem fyzicky nevejde na to samé místo, je problém vzít knihu z prostředku takového "komínku", ale třeba i roztřídění knih podle několika témat současně není možné.
Na počítači se vám do jedné složky vejde souborů s e-knihami klidně tisíc. Navíc podle systému tagů můžete mít kolekci roztříděnou podle tolika témat, kolik chcete. Pokud máte jeden soubor vprostřed hromady, nedělá problém ho vytáhnout. Pokud máte soubory týkající se hnojiv, soubor vedle nich týkající se triček od nich nenačichne a neumaže se, i když je ve stejné složce. Stejně čistě se dělají i změny, bez škrtání a přepisování. Při programování vytváříte pravidla svého vlastního světa, vlastně svoji vlastní soukromou fyziku, kterou se potom tento svět řídí.
Samozřejmě, všechno toto je omezeno reálnými fyzickými vlastnostmi daného počítače (do složky nedáte více souborů, než se fyzicky vejde na disk) ale v dnešní době už bývají tyto fyzické parametry tak gigantické, že přestávají mít praktický dopad kromě megalomanských a velmi složitých případů.

Jsou tam i nějaké nevýhody? Počítače pracují pouze na čistou logiku, což může vést k paradoxům. Na klasickém paradoxu "Kréťan řekl, že všichni Kréťané jsou lháři" případně "obsahuje množina, která obsahuje všechny množiny, které nemají samy sebe jako podmnožinu, samu sebe nebo ne?" (pokud předchozí větě nerozumíte, je to v podstatě složitěji rozepsaný Kréťan) je založena třída úloh, které počítače nejsou z matematického principu schopny vyřešit. Takže mají meze v těchto selfreferenčních smyčkách, které ale v reálném lidském vědomí naopak vedou k átmavičáře (soustředění vědomí na vědomí) což je cestou dál, mimo paradox, výše do duchovních světů.

S hmotným světem a právě umazáním, padáním, uklouznutím, jsem míval vždycky problémy, trochu jako komisař Clouseau, proto jsem tíhnul buďto k duchovním tématům, anebo právě k "čistým" počítačovým světům.

Snad vám tato poněkud náročnější úvaha osvětlila moji motivaci.