Nesmrtelná lidská duše

Lidské chování je úchvatnou ukázkou toho, že žijeme v zajetí emocí. Tento divadelní kus, který se každodenně odehrává na scéně života, nám ukazuje, jak jsme zaslepeni. Až čas, ten neúprosný režisér, ukáže pravou podstatu činohry, jejíž hlavní postavy jsou všichni, kdo jsou ponořeni do této věčné tragikomedie.

Akt I:

Vůle, bezmezná lidská vlastnost ženoucí duši vpřed, je často narušována sladkým pokušením. Jako herec na jevišti, který se snaží držet svého textu, je člověk neustále sváděn k tomu, aby se odchýlil od svého záměru. Pokušení přichází ve všech možných podobách, jako sladká melodie volající po okamžité slasti, jako falešný přítel nabízející snadnou cestu. Vůle je však křehká, a pokušení je často silnější. Lidská duše, toužící po pevnosti, je zasažena pochybami a váhá na křižovatkách osudu.

Akt II:

V našem příběhu se objevují překážky, které život klade do cesty každému z nás. Jsou to ty malé i velké, které zkouší naši integritu a sílu charakteru. A kde jsou nástrahy, tam je i lež. Lež, která se plíží jako stín a zakrývá pravdu. Maska, kterou si nasazujeme, abychom unikli trestu nebo aby naše slabost nebyla odhalena. Lež je úkryt, kde se ukrýváme před soudem svědomí a před očima druhých. Ale lež netrvá navěky, a časem je odhalena, stejně jako nástrahy jsou časem překonány, nebo nás zcela pohltí.

Akt III:

Slast, ten okamžitý pocit potěšení a naplnění, je často to, co nás vede do náruče slabosti. Je to ten okamžik, kdy se vzdáme svých ideálů a podvolíme se pokušení. Slast je lahodná, ale prchavá. Je to past, která zrazuje a ničí naši vůli. Slabost pro něco či někoho je neodmyslitelnou součástí této hry. Slabost pro lásku, pro uznání, pro úspěch, pro cokoli, co naplňuje naše vnitřní prázdno. Tato slabost nás činí zranitelnými a zároveň lidskými.

Až čas, ten věčný soudce, odhalí pravou podstatu této činohry. Teprve až když něco ztratíme, vidíme, jak naše vůle, pokušení, nástrahy, lži, slasti a slabosti prožívali naše životy, nikoliv my. Komedie lidského bytí nám ukazuje, že i když žijeme v zajetí emocí, je to právě ten chaos, který dává našim životům smysl a hloubku. Je to neustálý boj mezi tím, kým jsme a kým bychom chtěli být, mezi tím, co cítíme a co bychom chtěli cítit. A právě v tomto boji se odhaluje pravá podstata naší osobnosti.