Obrany a útočný instinkt v digitálním světě

Je to k nevíře, jak lidé podlehli digitálnímu světu a jak své chování, které se i díky takzvané svobodě slova dokáže měnit a i znásobit.
V reálném životě člověk, co pozdraví, usměje se na druhé a vnímáme ho jako milého kolegu, se najednou v digitálním světě obrátí na agresora, který nešetří tvrdými narážkami a kope kolem sebe za nějaký svůj názor.
Je s podivem, kolik expertů na cokoliv se tam objeví a vědí vše od molekuly atomu až po konstrukční plány raketoplánu, ale hodnotné informace aby si pohledal.
A jako náhodou se tam vyhledávají konflikty, a to je úplně jedno, o co jde – jakmile tam někdo má nějaký názor, tak okamžitě je tam proti-názor a už čísla komentářů naskakují do vysokých čísel.
Ale pokud se tam zveřejní něco vědeckého, filozofického nebo něco, nad čím se musí přemýšlet, tak se dostaví pár palců nahoru a možná nějaký ten komentář. Protože vytvářet konflikty na intelektuální úrovni je pro lidi problém.

Takže je to jako s instinktem u zvířat.
Jakmile ví nějaké zvíře, že má navrch, tak proč by nezaútočilo, když jde třeba o jídlo? Ale pokud se objeví něco, co nechápe nebo to vyhodnotí jako nebezpečné, tak se stáhne.
A tohle mi připomíná ten každodenní příval komentářů na daná témata.

Jenže proč? Když člověk je tvor inteligentní a dokáže si vysvětlit vše.
Jenže to je problém, protože asi se nezbavil toho teritoriálního instinktu, kdy si brání své, a pokud se cítí napaden, útočí – a pokud ne, tak to dokáže přijmout.
Ale v digitálním světě jde přece jen o informace?

Takže bráněné teritorium je lidský mozek a instinkt radí: to, co je pro něj divné, nebezpečné nebo neznámé, tak nepouštět.
A pokud bude mozek napaden myšlenkou, u které se může vzepřít, tak proč nezaútočit?

Ale pak nastává problém, kdy instinkt teritoria je natolik silný, že nevpustí nic, nebo jen opatrně, sem tam něco.
No a tak vzniká něco jako malý agresivní ratlík, co útočí už na vše, co mu připadá nebezpečné nebo jiné.
A to jenom když je za brankou, oknem nebo na vodítku.
Takže jen na internetu.

Když je někde hodně komentářů pod příspěvkem s tématem, nad kterým není potřeba tolik přemýšlet a je aktuální pro běžné občany, tak si člověk může být jistý, že tam štěká právě ta spousta ratlíků – a je dobře se tomu vyhnout.