Smysl Tradice a její současné vyprázdněné pojetí

Tradice a tradiční hodnoty. Co pod těmito pojmy máme chápat? Záleží na tom, jak daleko do minulosti zaměříme svůj pohled, jak staré předky si dáme před sebe jako vzor dobře uspořádané společnosti. O tom, že tradice je měřítkem současných hodnot, není pochyb, pokud máme zájem udržet vůbec nějaký hodnotový žebříček. Vše, čím se řídí pojetí dobra a zla, řádu a neřádu, má své kořeny v lidské zkušenosti. Jde však o to, jak hlubokou zkušenost lidstva jsme ochotni přijmout a zda pro nás existuje časová hranice, před níž zůstáváme slepí a zaujatí ve jménu současných výdobytků.

Dnes můžeme sledovat síly a myšlenkové pochody, které se zastávají tradice proti bezuzdné liberalizaci veškerého života lidí. O tom, že tato liberalizace nahrává mocnostem, pro něž nic lidského není svaté a jediným jejich cílem je zotročení lidského individua a parazitický způsob existence – o tomto aspektu dnes hovořit nechci. Předmětem mého zájmu je obhajoba tradičních hodnot, ať zaznívá ze strany konzervativní či liberální. Nakolik jsou tyto hodnoty obhajitelné z pozic, odkud jsou neseny, nakolik jde o pouhou iluzi za prahem rozkladu všech přirozených hodnot v moderní společnosti, to bych rád zjistil. Zaměřím se na kritiku právě těchto obhájců tradice, protože svět ostatních nemohu brát vážně. Z názoru našich vůdčích politiků, z jejich vylhanosti, prázdné a manipulativní rétoriky bez smysluplných idejí se mi jen zvedá žaludek, a nemá smysl, abych se jimi zabýval.

Tradice liberální

Pro myslícího liberálního politika je počátek pravé tradice dán odpoutáním společnosti od religiózních řádů před osvícenským přehodnocením všech hodnot. Pro ně nezávislost jednotlivce, národa či státu na libovolném řádu přesahujícím zkušenost svobodné soutěže jsou těmi svátostmi, z nichž nehodlají ustupovat. Jde zajisté o velice krátkozraký pohled na tradici v její vlastní podstatě. Tito lidé nemají žádnou šanci nahlédnout pravou podstatu člověka a jeho ustrojení coby sociální a kulturní bytosti. Tito lidé totiž pojem kultury ponižují na výčet nejnižších pravidel lidských práv, jež člověku přiznávají jen tolik lidské důstojnosti a moci, kolik přísluší každému jinému tvoru ze živočišné říše. Právo na život je zde nejvyšší maximou a z něho se odvíjejí ta nejzákladnější práva na to, jak si tento holý život uhájit v boji o přežití. To nemá nic společného s kulturně vyspělým společenstvím lidí, pro něž hodnota lidského života přesahuje pouhou schopnost uhájit si vlastní existenci podobně, jako tomu je u zvířat.

Ze stejného ideového zdroje pochází i celý konzumní systém hodnot. V něm pojem hodnoty degradoval na materiální statky, z nichž na nejvyšším stupni jsou hospodářská aktiva získaná do soukromého vlastnictví. Tím se rozumí opět materiální hodnoty a bohatství, které mají potenciál rozmnožovat hmotnou převahu lidských jedinců, a tak získat moc nad ostatními. Mluvit o tradičních hodnotách, o tradiční rodině či tradiční spolupráci mezi lidmi je z takovýchto pozic pouhá mystifikace lidí se slabou myslí.

Tradice křesťanská

Jinak chápe tradiční hodnoty člověk oddaný křesťanství, a především ideolog katolické církve. Dovolím si i v této spojitosti mluvit o ideologii, neboť křesťanský diskurs světa předkládaný mase věřících a ostatnímu světu je pouhá ideologie, jejímž účelem je opět manipulace, i když na poněkud konzervativnějším základě. Historie křesťanské kultury je poměrně mladá. 2000 let jejího trvání pouze završilo 6000 let úpadku lidstva, při němž nabyly vrchu lež nad pravdou, otroctví nad svobodou, parazitismus nad důstojnou a svébytnou existencí. Křesťanský svět se ve svém pokrytectví dobral opravdu daleko. Jak si jinak vysvětlit, že za kulturní pokládá jen tzv. historickou éru lidstva, jejíž počátek se zrodil v lůně helénské společnosti před méně než 3000 lety. Přitom Helénové přinesli světu otroctví, brutalitu, neúctu ke slabším a poraženým, spekulativní filosofii a porážku védské kosmologie zakotvené v mýtech a prastarých eposech. To říkám i přesto, že mám k helénství jisté sympatie. Skutečné lidské dějiny se odvíjejí desítky, ne-li stovky tisíc let, a poslední tři tisíciletí jsou pouhou epizodou, o jejímž přínosu pro osud lidstva lze pochybovat.

Existuje-li tedy pro křesťana nějaká tradice, není starší než pár stovek let. Nakonec bod nula pro její časový odpočet si katoličtí vůdci stanovili na den narození Ježíše Krista. To mluví za vše. Vše, co předcházelo, byl pohanský starověk prostý civilizovanosti. Aby toto své pojetí historie udrželi, zničili s důkladností jim vlastní všechny kulturní památky na doby předkřesťanské. Vzpomeňme jen na pálení knih a celých knihoven, v nichž lehly popelem doklady o vysokém stupni rozvoje védské kultury Slovanů a našich árijských předků. Před úsilím kléru získat moc nad celým světem neobstály ani chrámy a duchovní stánky předků. Všechny byly pobořeny, nebo přestavěny na katolické kostely. Když uvážíme, že v dřevních dobách naši předkové používali jako stavební materiál především dřevo, bylo velice snadné tyto důkazy jejich kultury vypálit do základů.

Co je tedy podstatou oné křesťanské tradice, jíž údajně předcházely jen hordy divochů žijících málem na stromech? Předně jde o dokonale vylhanou historii lidských rodů. Ano, katolická církev zcela přepsala historii tak, aby vyhovovala její ideologii. Mezi poslední lži patří současný pejorativní pohled na husitství a jeho kořeny. Ve skutečnosti šlo o poslední vzmach Slovanů za přirozené lidské pořádky a proti tyranii božích otroků. Tam, kde lidé ztratí paměť, nelze mluvit ani o smysluplné tradici. Dnes sama Evropa přestává mluvit dokonce i o tradici křesťanské a helénské.

Kultura Helénů

Jak již bylo řečeno, Helénové započali pád lidstva do barbarství a otrockého stavu. Příkladem budiž počínání starověkých Římanů. Za veškerou svoji kulturu vděčili Etruskům. Nic z hodnot, z nichž se dodnes zachoval celý souhrn morálních a právních norem, sami nevymysleli. Vše převzali od daleko rozvinutějšího národa, jehož původ lze vystopovat v ruských zemích. Již sám název Et-rus-ie napovídá mnohé. Dnes již existují, prozatím však mimo zřetel vlivných kruhů, studie ruských akademiků, kteří rozluštili písmo Etrusků. Klíčem k jeho pochopení byly slovanské runy a ruský jazyk. Ano, Etruskové mluvili ruským jazykem a patřili k jedné z nejmocnějších civilizací, která kdy vládly na této Zemi. Římané je však rozvrátili a nakonec asimilovali. Jak je to možné? Klíč spočívá v tom, že Římané, stejně jako Řekové, pohrdali životem, a to nejen životem člověka, ale životem vůbec. To bylo v naprostém rozporu s dřívější kulturou a civilizací, která si vážila života a veškerého stvoření jako kosmologického řádu světa. Jen tak vyspělé barbarství mohlo slavit úspěch. Jen cesta násilí a smrti beze smyslu mohla zničit tradiční hodnoty té doby. Jen ideologie nadřazené moci postavené na síle a brutalitě mohla porazit rozkvetlou kulturu, v níž Rod byl jediným vyšším hegemonem nad svévolí jednotlivce, kde vyspělá kosmologie a pochopení vesmíru v jeho mnohotvárnosti a jednotě nedávala prostor pro tyranii moci, kulturu, v níž božské bytosti byly pokrevními předky, pravými praotci rodů a neměli nic společného s démony, anděly či Bohem všemohoucím. Nakonec sami Helénové ještě vyznávali polyteismus a v bozích viděli reálné bytosti, tak jako jejich předkové. Teprve křesťané z nich učinili modly, vyslance pekla, v lepším případě anděly a nad lidskou duší ustanovili vládce v podobě Boha všemohoucího.

Vzpoura sivých ras

Zde se dostáváme k poznání, nakolik katolická církev využila helénského úpadku ke svým mocenským cílům. Její svatá kniha čerpá z náboženství židů. A co jiného byl judaismus, než vzpoura sivých ras proti tehdejší nadřazenosti vznešených nositelů bílé pleti? Dnes pojem „Šedivák“ má zmást vědomí lidí, když z původních aktérů společenského zla se staly smyšlené bytosti ještěřího typu. Nemá smysl tyto teze dál rozvíjet, kdo chce věřit dnešnímu výkladu kořenů evropské civilizace, bude jim věřit dál. Co je ale nutné zdůraznit: Pokud křesťanská obec zastává tradiční hodnoty, má na mysli pouze tyto nové hodnoty, při nichž lidská vznešenost ponížila na úroveň ovce poslušné Syna božího. Ne nadarmo staří Slované viděli v křesťanech otroky boží a služebníky démonů. A nic na tom nemění fakt, že v průběhu christianizace Evropy, a především její slovanské části, byla církev nucena převzít skutečné tradice a hodnoty z doby předkřesťanské. Mezi ně patřila monogamní rodina s pevnými rolemi muže a ženy, nadřazenost rodu, později národa, a svědomí. Křesťanská civilizace nastolila feudalismus, dědičnou moc panovníků posvěceních církví proti vládě volených knížat, a sociální nerovnosti proti organickým stavům, kam lidé byli vybíráni podle svých schopností pro službu rodu, a to buď jako duchovní, strážci a válečníci, rolníci, nebo zemědělci. Mimochodem, všeobecné odvody mužů ze všech společenských vrstev do služby v legiích byl až výmysl Helénů.

Současnost bez tradice

Jakou tradici tu máme dnes? Sekularizace křesťanské ideologie vedla k universalismu, v němž se jedinec namísto svého zakotvení v rodu stává světoobčanem a závislým na institucionální moci státu. Ta upravuje jeho práva a povinnosti podle vůle někoho jiného. Tím končí lidská svoboda i důstojnost. Je marné hájit například tradiční model rodiny, když byl pošlapán tradiční model příslušnosti člověka k celku, k rodu a organickému společenství, s nímž sdílí společné hodnoty předurčující jeho jednání a chování uvnitř společenského řádu.

Zde se také vyjevuje celá slabost a neschopnost katolické církve něco změnit na společenské ztrátě hodnot. Jak je možné udržet nějaké hodnoty, když namísto nich vládnou zákony a samozvané elity na podkladě liberálního systému trhu ne nepodobného džungli, kde platí právo silnějšího jako mezi zvířaty. Zvířata v džungli ovšem řídí sama příroda svým přirozeným řádem. Člověka řídí jen ideje a vůle mocných. Tady žádný soucit se slabými ani láska k bližnímu nepomůže. 2000 let lidstvo strádá v parazitickém systému, v němž triumfují dávní rebelové přirozeného řádu v podobě svých katolických, sionistických či jiných řádových nástupců. Ti jsou rozpolcení mezi řádem vnitřním odrážejícím jejich esoterické učení o pravé podstatě člověka (o něm běžní lidé nemají ani ponětí) a ne-řádem vnějším, který je dílem exoterické ideologie, jejímž cílem je ovládnout masy jedinců odcizených své organické podstatě. Jak lze z takových kruhů vnímat vážně slova na obhajobu tradičních hodnot, ať znějí sebeliběji?

Nevěřím tomu, že katolická církev může znovu převzít duchovní vedení společnosti, aniž by přehodnotila samu podstatu křesťanství a rozkryla pravdu o původu člověka a lidských dějinách. Pokud ovšem podlehne současným liberálním reformám papeže Františka, je se vší duchovností na Západě definitivní konec. Tedy alespoň co se bílé rasy týče.