Až já budu prezidentem

Ukažte mi někoho, kdo se netěší, nebo netěšil na překonání magické hranice osmnácti let, kdy se člověk stane ze dne na den dospělým. Ano, takových osob asi není mnoho. Prsty jedné mé ruky by mi k tomu nejspíše stačily. Možná i té vaší. Ani ale vlastně nevím proč tomu tak je. Tolik výhod překročení osmnáctky zas nemá. Možná kvůli legálnímu pití dobrého českého piva. Legálnímu - pivo se jinak pije i před osmnáctým rokem. A těžko říct, které je lepší. Legální i to nelegální má něco do sebe.
Chápu, že někdo kvůli tomu možná ani neusne, jak moc se na své osmnácté narozeniny těší. To já toto dilema zas tolik neřeším, já jsem trošku jiný. Divukrásná osmnáctka mě překvapivě neláká. Mě láká spíše čtyřicítka, která se díky bohu nenávratně blíží každou sekundou. Tehdy budu moci konečně kandidovat na prezidenta, který může rozhodovat o všem. A to je můj sen.
Už aby ten den nastal. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli ostatním lidem, který musí být už opravdu znechuceni nicneděláním prezidentů poslední doby. To mě až zvolí, což je více než pravděpodobné a jen hlupák by v to pochyboval, budu dělat jeden zázrak za druhým. Co jsou nějaké reformy daní nebo problémy s umístěním radarů na našem území proti mému budoucímu ouřadování v prezidentském křesle? Můj hlavní úkol, s kterým se budu i prezentovat u voleb, je zrušit všechny hory, které se musí vyjíždět do kopce. Taková důležitá věc a nikoho to dříve nenapadlo. Vsadím se, že jste se teďka plácli do čela a řekli si „to je teda sakra nápad!“ Ano, jsem na něj dosti pyšný. Přemýšlel jsem, že bych si ho i nechal patentovat, ale nakonec mě to přešlo, protože jsem si uvědomil, že tento báječný nápad nikdo nemá šanci promyslet lépe jak já. Tak třeba: kopce, které se dají jen sjíždět dolů, nechám. Také proč je ničit, že ano. To bych nebyl přece normální, každý miluje jízdu z kopce dolů.
A proč vlastně budu bourat kopce? Kvůli tomu, že když jedu jednou na kole, tak mi přijde, že jedu jen a jen do kopce a když už jedu z kopce, tak to trvá pár sekund, namísto půl hodiny, kdy kolo táhnu. Nejezdím sice na kole moc často, ale i kvůli tomu málu se to vyplatí.
Další věc, se kterou chci udělat díru do světa, je vyndání všech šutrů z řek a to především těch ostrých. Kolikrát se stane, (a ještě řekněte, že se vám to nikdy nestalo) že jedete na vodu, zapomenete si jakýkoliv boty a poté toho litujete každým dalším šlápnutím, kterých je bohužel potřeba přehršle. Což dá rozum, když chce člověk zdolávat ty naše divoké české řeky. Loď se musí na řeku třeba nějak dopravit, loď se může třeba kdykoliv převrátit, loď se musí přenést na nesjízdném jezu, loď se musí z řeky vynést – nohy si užijí celou cestu dosti trápení, kvůli kterým poté bolí jako čert. Zkrátka nic příjemného. Až se však stanu tím prezidentem, všem zaručuji, že české vodáky, možná i některé rodáky, zbavím jejich největší noční můry. Všechny je nechám do posledního vysbírat.
Je pravda, že zrušením kopců a vyndáním šutrů z řek by mi nejspíše stačilo k tomu, abych se zapsal do historie zlatým písmem a aby se o mě za sto let děti učily jako o největším revolucionáři v celých českých dějinách, já však toužím po ještě větší slávě. Chci, aby mě znal celý svět. A já vím, jak tento těžký cíl pokořit! Vyhodím všechny blbce z naší země. Nevím ještě pořádně kam, ale nejspíše do zemí v okolí. Jsem si jistý, že tím na mě celý svět určitě nikdy nezapomene.
Do té doby, než mi bude čtyřicet, se určitě vymyslí nějaký přístroj, kterým budu moci rozeznávat blbce od neblbce. Bude říkat, jak moc velká je blbost daného člověka a do jakého státu by měl být přeřazen. I když zase na druhou stranu myslím, že přístroj možná není potřeba. Lidi by se mohli postavit do řady a já budu rozhodovat: blbec, blbec, blbec, menší blbec, blbec.
Snad se nebudou ostatní státy kvůli tomu čertit. Je zase pravda, že blbci jsou v každé zemi, že by je měli vzít mezi sebe raz dva. Měli by na ně být zvyklý. Blbci si vždycky náramně rozuměli, rozumí a rozumět budou. Ať je to u nás, nebo úplně někde jinde. Jenže zase je otázka, jestli nám tady v té naší krásné zemi vůbec někdo zbude.