Mé "oprášené" myšlenky

Někdo je prachatý, jiný zas prašivý. Další může být sprostě prachsprostý, zatímco jeho soused doma vlastní tucet prachovek. Co tamhleten pán? Určitě chodí do lesa sbírat prašivky. A ještě ke všemu může bydlet zrovna v Prachaticích! Co si o tom myslíte? Že to nejde vůbec, ale vůbec dohromady? Ale jde...! Něco málo spolu tihle lidé společného mají. Vezmeme-li to po stránce jazykové, spojuje je pár písmen stejného slovního základu - tedy PRACH... Co se významu týče, tak ani tady prach nikde nezaostává (jak všichni dobře víme, dostane se opravdu všude). Všechno se vším souvisí.

Sledujte: Proč se jmenují "Prachatice" zrovna "Prachatice"? Podle mé teorie tam mají fůru prachu. A k tomu, aby se ho obyvatelé Prachatic účelně zbavili, slouží "prachovky" (už je jen na nich, jestli je použijí anebo budou žít zahaleni oblaky poletujících smítek prachu). "Prašivky"? Žádný houbař si je do smaženice nesbírá. Nikdo je nemá rád - když do nich kopnete, tak se jen zapráší a zůstane vám "prašivé prázdno". Tak jsme se dostali ke slovu "prašivý". Prašivé prázdno moc příjemné není, stejně jako ostatní prašivé věci. Ale co to "prachatý"? Na první pohled se zdá nereálné, že by peníze měly něco společného s prachem. Ale není tomu tak - neboť když je někdo nehorázně prachatý, říkáme si my, ti méně prachatí lidé, kteří si nemohou dovolit zaplatit pomocnou pracovní sílu uklízející nám doma nejen prach a další nečistoty, že v naší zemi je ekonomická situace nehorázná. Úděsná. Strašná. Sprostá (chceme-li zesílit a zdůraznit naše rozhořčení, použijeme často slova "prachsprostá"...). To není zdaleka vše: přijde - li někdo k prachům cestou nečestnou, jsou to peníze špinavé. A špinavé věci často bývají zaprášené. A jsme doma! Teda... ne úplně. Jsme zatím jen před prahem domovních dvěří. (Sakra, píše se "práh" anebo "prách"..?!?!?!) Na něco jsem totiž málem zapomněla: Platí to nejen pro lidi prachaté či prachsprosté. Platí to pro všechny lidi (i pro ty, kteří jsou alergičtí na prach). Prach jsme a v prach se obrátíme... (Hluboká to myšlenka, že?)

Když ale jsme prach, tak proč prach vlastně tak nemáme rádi? Vždyť takové smítko prachu je velké asi jako malé nic. Anebo velké nic? Jak poznáme, jestli je nic malé nebo velké, když je to nic. Nikdo "nic" nikdy neviděl, takže těžko říct. Zato smítka prachu.... ta vidět jsou! A proto jsou často trny v našich očích, když nevábně zdobí naše obývací pokoje. Ale když to vezmu z druhé stránky, tak právě v tu chvíli, kdy se na poličkách začne objevovat prach, roztržitou hospodyňku trkne, že by to chtělo čas od času "vyprášit prachu kožich".... Třeba mě. Místo toho abych poletovala po domě v prachovkou v ruce a udržovala stále pořádek, raději se věnuji spaní v prachových peřinkách. Kdyby mě občas nezarazila tvořící se prachová závěj na té velké šatní skříni, nevím nevím.... ale teď ruku na srdce - jak často vy utíráte doma prach? Myslím, že nejsem sama, kdo dává raději přednost prachovým peřinám. A o čem si to v nich asi tak sním?

Občas se mi zdává o tom, jak mi narostla křídla a mohla jsem s vznést k oblakům. Uměla jsem létat. Když jsem otevřela oči, uiděla jsem smítko prachu, které si lehce v tanečním rytmu poletovalo okolo. Umí létat... narozdíl ode mě nejen ve snu. Ale ani kvůli tomu bych s ním svou totožnost neměnila. Ne proto, že je tak malé - dočetla jsem se v chytrém zdroji, že prachová částce měří méně 500 mikrometrů. Ja sice také svým vzrůstem nejsem největší, ale ve srovnání s prachovým smítkem jsem obr. A ještě ke všemu jsem mocná! Mnohem mocnější než ta nebohá prachová částice. I když nepatřím do královského rodu a v mých žilách nekoluje modrá krev, zvládnu toho více než dost. Jedním pohybem ruky se navždy zbavím všech prachových smítek v dohledu. A když budu chtít, tak jedním jediným kliknutím ukončím i tuto úvahu.

Nevěříte?

Tak sledujte!!!

...

(!!!"KLIK"!!!)

---