Válka pohlaví

Muž a žena. Pouhá dvě slova, přesto se tolik liší.
Ach, ti muži!Mají spousty vlastností, bohužel pro nás ženy, některé z nich naprosto nepochopitelné. Například pouze jejich umění úklidu(dá-li se to toto spojení psát bez uvozovek)je obdivuhodné. Pomáhají nám, co můžou. Zvednou nohy na stůl, když vysáváme pod gaučem, ponožky zakopávájí pod postel, aby tak nebily do očí, a v neposlední řadě naučí naše děti samostatnosti, když usnou u televize při hlídání ročního dítěte. Je lež, říkat, že muži nejsou citlivý. Vždyť prohra Sparty nebo Slavie je opravdu velký důvod k pláči, nemyslíte?
Ach, ty ženy!Ano, musím být kritická i k něžnému pohlaví,bohužel. Naše nakupovací mánie s muži ověšenými desítkami tašek a s vyždímanou kreditkou musejí být z jejich pohledu nesnesitelné. Stějně tak schopnost strávit u zrcadla hodiny a dny. Pravým chlapům stačí zrcadlo použít jen tehdy, pokud si kontrolují svůj nekontrolovatelný růst svalů. A přichází řada na naše nechvalně proslulé umění parkování. Muži na to snad mají šestý smysl. Nebo snad nám nějáký chybí?
Každé z pohlaví má své nedostatky, stejně jako říká můj oblíbený citát: ,,Bůh musí mít velký smysl pro humor, když dokázal stvořit lidi“. Srhnuto, podtrženo, každé pohlaví má ,,něco do sebe“ a jedno bez druhého nemůže žít. Milujme se takový, jací jsme, a nějáké nedostatky nás nemohou zaskočit.