Líná řeka aneb co chtěl autor sdělit

...
Reakce na komentáře Waywarda a voděnky.

"Anotace:
Trocha smutku, který není zas až tak opravdový.
Kdo z vás v mládí neměl sen vydat se po (proudu)
nebo proti proudu řeky."(?)

Autor v básni vyjadřuje svou touhu vydat se na cestu za poznáním světa, nejdříve po proudu, kde podvědomě očekává vyspělejší společnost, a pak zpátky k pramenům řeky, kde chce pátrat po svých kořenech ( autor má blízko k východním a středním Krkonoším) Z napsaného vyplývá, že se jedná o řeku Labe (Elbe, Albis), zde vtipně nazvané s jistou nadsázkou Líná řeka.

Chápete jistě, že po takové cestě se autor cítí právem
unaven a je rád, že si někde na horské louce (Labská louka) v klidu odpočine. Po zdravém odpočinku a následné vydatné svačině chce, cituji: "Snít, vzpomínat a všem jen říkat ...", co všechno v životě viděl, zažil, udělal, pohnojil, miloval, ukradl, zneuctil, ..., atd.

Ve třetí sloce autor opravuje Vaše trochu odsuzující představy o něm jako o člověku, který má dost vad, hlavně charakterových, které v básni jen naznačil pro dokreslení svých pocitů. Vyjadřuje se úsporně o svém názoru na život a jeho předurčení sudičkami, ať už si tak sami říkají nebo jsou zaměstnány na centrálních úřadech nebo v různých sekretariátech. Nechci zde ani naznačovat, které politické strany myslím, všechny strany se totiž jistě urazí. V závěru sloky se autor obratně vyhýbá hrozícímu konfliktu tím, že zcela nelogicky zmiňuje loď, patrně má na mysli kánoe, což jak jistě všichni víte, je plavidlo vratké, labilní, přímo nabádající a vybízející romantickou posádku k nečekanému vykoupání.
Na samém konci sloky si autor neodpustil malé varování, že v životě jsou situace, kde se opravdu musíte snažit dobře zakotvit, a ne na něčem dojet. Že se zde nemluví o dojetí citovém, případně dojetí na jakémkoliv vozidle, ale o dojetí jako o průšvihu, o dokonalém průseru; což jistě nemusím zdůrazňovat tak vzdělanému P.T. čtenářstvu. Na modré hladině neplují přece žádní malí blbci (ani velcí - pozn. korektora).

Čtvrtá sloka, jak jistě sami vidíte, je opakováním sloky první, jen v malinko odlišné verzi. Pravda, autor již není nejmladší a proto první sloku asi pozapomněl, ale je to milé a působí to i jako jisté odlehčení básně; autor se zde chtěl asi přiblížit i méně vzdělanému čtenáři, což (mimochodem) na modrém podkladu působí trochu nepatřičně.
Přesto závěr dramaticky graduje a jeho hledání, ač stále ještě nevíme, co vlastně hledal, se posouvá k vyvrcholení celé básně.
Autor se smiřuje se smrtí a je "Vždy připraven!".

Doufám, že tento dlouhý výklad krátké básně Vám bude stačit pro počáteční porozumnění a další studie nebudou třeba. Asi málokdo by to vydržel.
Děkuji za pozornost a jsem s Vámi. Buďte i Vy se mnou.

Váš Zasr. romantik
23.12. 2008