5 důvodů, proč zrušit prázdniny

Napadlo vás někdy, jestli by se na světě našel nějaký důvod ke zrušení prázdnin? Myslím, že teď nad mou otázkou spíše nechápavě pozdvihnete obočí a pomyslíte si, co mě to napadá za hlouposti, ale chvíli přemýšlejte. Ujišťuji vás, že pádných důvodů je opravdu spousta.
Cink! Cink! Zamáčknete budík s tím, že si ještě pět minut poležíte. Ale ejhle. Otevřete oči a zjišťujete, že z pěti minut se stalo patnáct a vy nestíháte. Rychle ze schodů do koupelny, rychle do schodů a obléct se. Zas dolů nasnídat se, zpět nahoru pro věci. Opět dolů. A utíkáte na vlak. Víte, co spálíte kalorií? Jak je takovýhle ranní spěch prospěšný vaší postavě? Ale o prázdninách si spíte do oběda, pak se líně odkulíte k jídlu, od jídla v obýváku na sedačku a přepínáte z jednoho programu na druhý. Ani v nejmenším se vám nezasteskne po ranním pohybu, ale vaše tělo kdesi v hloubi zoufale vzlyká..
Dvacátý šestý srpen, dvacátý sedmý srpen. „Pomóc, už za tři dny škola. Ne, já nechci. Já nechci. Zas ranní vstávání, učení se po odpoledních, stresy z písemek. Proč? Mně je takhle dobře. Nikam nechci. Mami, maminko, viď, že tam nemusím?“ .. Je vědecky dokázáno, že lidé trpící depresemi jsou psychicky labilní a náchylní ke stresu. Máme tohle zapotřebí? Nebylo by jednodušší, kdyby žádné odvyknutí povinnostem nebylo a my nemuseli rok co rok prožívat tahle muka?
„Bude se mi stýskat. Přeji krásné prázdniny. Měj se. Ahoj.“ Vzlyk. Zas je dva měsíce neuvidíte. Je to hrozné, tolik jste si na ně za těch deset měsíců navykli, jsou to vaši kamarádi. Co teď bez nich budete dělat? Nudit se od rána do večera, proč se tak hloupě ptám. „Ahoj v září,“ zamáváte si naposled smutně. No není to srdcervoucí? Mladí lidé potřebují společnost, aby mohli rozvíjet svou osobnost. Tak proč je od kamarádů oddělovat na tak dlouhou dobu?
A nebo skříňky. Pochopili jste někdy, proč je na prázdniny vyklízet, zvlášť když je to tak namáhavé a v září tam ten ‘bordel‘ stejně hodíte zpět? Taháte se domů s těžkými taškami, kolena se vám pod tou tíhou podlamují, ramenní klouby dostávají pěkně zabrat. A to hned nadvakrát. „Debilní prázdniny,“ nadáváte v hloubi duše.
Na srpen jste si naplánovali výlet s kamarády po České republice. V kapse pár stovek. A zrada hned v prvním vlaku. Hloupé studentské jízdenky! Platí jen ve školním roce. „Jak teď mám cestovat za plnou cenu?! Proč nemůžou jízdenky platit nepřetržitě, popřípadě školní rok trvat celoročně? Takhle se ani do světa nepodívám,“ nadáváte na celý systém.
Kdyby vám těchhle pár důvodů nestačilo, nabízím další, bohužel už poslední. Jelikož jsou učitelé, alespoň po dobu studia, našimi úhlavními nepřáteli, tak co se kritickým okem nepodívat i na ně. Může mi sakra někdo vysvětlit, proč berou peníze za to, že mají volno a my ne?!