Úvaha o úvaze

„Úvaha je krátký slohový útvar, jenž obvykle vzniká na podkladě nějaké lidské myšlenky či souboru myšlenek“. To je sice hezké, ale co to doopravdy znamená? Jaké je skutečné tajemství této nevinně se tvářící věty? Já a zase já to chceme vědět. Nemluvě o hladových čtenářích. Pojďme si říct, jak se taková úvaha tvoří. Pro začátek stačí, že „úvaha“ je slovo odvozené od „uvažovat“ (a já si říkal, proč mi úvahy tak nejdou), to znamená, že je u ní potřeba myslet. Fajn, právě jsem odradil dvě třetiny těch co tohle čtou, ale nevadí pořád mám pár lidí, jenž mi zůstávají věrni. Důležité je v úvaze zaujmout tzv. subjektivní postoj. No nekoukejte na mě tak vyjeveně, já vám to tedy vysvětlím. Například pokud máte popsat vzhled Terezy, která se vám zrovna dvakrát nelíbí, tak to můžete udělat dvěma způsoby. Objektivní zní asi takhle: „Tereza je hezká mladá dívka a může v ledaskom vyvolat jisté sympatie.“ Naopak subjektivní je asi toto: „Tereza je škaredá jako noc, neopřel bych si o ni ani kolo.“ Dobré je používat v úvaze řečnické otázky. Může to být třeba: „Je autor opravdu takový idiot nebo to jen hraje?“, popřípadě „Kolik nohou má saranče africké?“, či „Co bylo dřív, slepice nebo vejce?“. Další pravidla jsou následující. Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, neopakujte stejnou myšlenku, této chyby se může dopustit pouze hlupák. Je také vhodné dbát na logickou výstavbu. Samotná stavba úvahy se skládá z úvodu, statě a závěru. V úvodu probíhá nastiňování problému. Prostě něco, čím čtenáře znechutíte už od začátku a vezmete mu veškerou radost ze života. Potom se přesunete do statě, kde rozebíráte problém a samozřejmě ho podkládáte zbytečnými a slabomyslnými argumenty. Když budete srovnávat, jestli je lepší plyšový králíček Duracell nebo domácí želva Áňa, je důležité napsat, že králíček má krásné uši, které jsou měkké jako peříčko a naopak Áňá má na zádech pouze nevzhledný šišiod, nazývaný krunýř. Na konec přichází strhující závěr, něco čím divákovi vezmete dech a jako slovutný impresário uvedete závěrečný citát nebo řečnickou otázku, čímž úvahu vhodně ukončíte. Připadá vám tahle úvaha hloupá? „Pro hlupáka každý hlupák madam.“