Čajová hodinka

/Nikdy jsme nelhali správně. A teprve teď si uvědomím co ztrácím. A není to jen myšlenka na smrt co obtáčí mé kotníky, když sleduji tyhle pruhované peřiny spánku. Neohlížíš se a jak tě slyším vidím tvou vůni ve vlasech, kterou se slunce marně snaží dohonit. Nepolíbíš už nikdy žádnou stěnu bez toho aby na ní ulpěl kousek mého dechu. Nerozumím tomu co bych měla udělat. Nechci to slyšet znovu.../
Přilepím ty písmena na bleděmodrý zrcadlo co poplivali moje ranní hysterie. Usmívám se. Snažím se ten ksicht obrátit proti sobě, ale pořádně to skřípe v kostech. Vzdávám souboj s pudem sebezáchovy.
Příroda je svinstvo...

Znovu vezmu text a sleduju jak se nalepenj vyjímá na mým vyběleným čele. Bezpředmětný aktivity mi vždycky šli dobře. A teď.
hluk?!
HLUK?!
PAZVUK?!! (mami)

"DRŽTE HUBY, KURVA, PIČA! Vy ZASRANCI musíte stavět když se snažím rozbít SVOU hlavu?!"
Cigáni stavěj babylónskou věž...

Poslední dobou mě skutečnosti nepřekvapujou, ale děsí.
Ta doba lehce ohraničená černým inkoustem by měla vymezovat zhruba roky. Nepamatuju si sice co je to rok, ale je mi to úplně a upřímně jedno.
Jo, že dělnictvo má širokou pěst a snaží se mě vytrhnout z mé ulisné noční můry, co semi přilepila na ucho, to už víte.
Ale nevíte, že ten oboustraný tvor s jménem JÁ se snaží udělat díru velikosti kubánské hlavy do zdi. Není dostatečně pružná,což mou touhu po odplatě dostatečně USPOKOJUJE.
a zase
zrcadlo a jeho střepy. Pořád se posunuje blíž ke mně. Strhává můj zavšivenej ksicht. Ukazuje břečku co mi teče z uší a nepřestává se rouhat.
PARÁDA

pohled..
Bílé krabice..
Nemůžu se domyslet co tu dělají. Kdo je donesl? A zajakým účelem?
Neprojdu kolem nich, už pro ten pach co z nich vychází. Co jejich porohlubně ukrývají?
Zdechlý morčata? Hejno pavouků, které požírá lidožravé hady? Moje vlastní useklá ruka zachycená v jantaru? Bulva zatavená v horkém vosku z kostelních svící? Neposedné nohy šíleců co znám? Vlasy soukmenovců roztříhané do esteticky dokonalých šamanských obrazců? Stoletá voda z kanalizací, která něžně prosakuje na dřevěnou podlahu v níž červi sídlí?

Přeastávám se soustředit na tvůj obličej.
Na okamžik. Mnohonožec z mých očí. Modrá kapalina co ti záhadně ulpěla na víčkách. A ten nezapomenutelnej fialovej pach tvýho těla.
Na minutku...

Něco s mou nohou. Sulc se prodírá a červi se těšěj na mý maso. Podlaha předstírá a s klidnou tváří mě žere. Snažím se jí to ulehčit. Jednou rukou se dotknu temnoty.
cuc
vcuc
velkej VEJCUC
Jak fusakle se soukám dovnitř.

Ticho a chlad.
Zase si mě prokoukla.
A nedalo ti to ani tolik práce, jak by se slušelo.
Sluší se totiž dát si trochui času a užít si ničení mých útrob.
Dělám ti v tom zmatek.
tak sory...

Všechno se promítlo na šedou hmotu a zmizelo. Stěny a ticho. Něco mi kape na hlavu. Jak to bylo s tím šílením?

Připlazí se ke mně stříbrné oči v té tmě a chvíli si se mnou povídají.
Než půjdeme spát...

No a teď si asi říkáte...
omlouvám se, tohle nebylo na vás /hi hi/

(zase lže srdcová panenka
pláče, protože jste zapomněli poznamenat
jak sladce chutná život)

"!A TO STE KURVA POSRALI!"

/nápis na veřejných záchodcích/