Pan učitel Koblih

Pan učitel Koblih je typ učitele, který má u svých studentů přirozenou autoritu. Jako jeden z mála si umí ve třídě spořádat klid a pořádek. O hodině byste dokonce slyšeli upadnout připínáček na podlahu. Takové je tam ticho. Otázkou zůstává, jestli ticho je tím, že se žáci bojí vůbec něco říci nebo tím, že všichni pozorně pozorují výklad učitele Kobliha. Zdá se mi nejpravděpodobnější první možnost, neboť i když se o koblihách říká, jak jsou sladké, tato je pěkně hořká a kyselá. Potrestá vás i za nejmenší prohřešek vůči školnímu řádu. Pro nás žáky jsou jeho hodiny nekonečné jako hodiny v samotném pekle. Nejhorší ovšem je samotný výklad látky. Snažíte se pilně poslouchat a tvořit si do svých oškubaných sešitů poznámky a najednou učiníte zjištění, že v podstatě už půl hodiny spíte. Leknete se, trhnete sebou na židli a jeho bystré studené modré oči si vás ihned všimnou. Vzápětí přijde ohlušující, jak samotný výbuch sopky, řev cože děláte rámus a nedáváte pozor. Po pěti minutách toho to křiku a sáhodlouhého výkladu o školním řádě a povinností studentů si říkáte, jak ty malé nechutně úzké pisky můžou stihnout říct za pět minut tolika slov. Ale to už přichází další vlna Koblihova běsnění a jste předvoláni k tabuli. Prý když nemusíte dávat pozor tak to určitě všechno znáte. Zlým pohledem si Koblihu sjedete od jeho směšně malých a zarudlých očí až k jeho špičkám nevkusných bot. Nemůžete se ubránit škodolibému posměšku k jeho zevnějšku a představě, že než koblize se jeho kulatý zarudlý obličej podobá spíše vypasenému vepři. Jakmile zazní první otázka, je konec srandy a směšných představ. Jste v úzkých. Neznáte odpověď ani na nejjednodušší otázku kterou vám Koblih položí. Rudě zbarvená marmeláda, co koluje v jeho žilách, začíná vřít. Už teď s jistotou na sto procent budete odcházet od tabule s tíhou bajle ve vašem indexu. Dává vám poslední šanci si zachránit holou kůži a čest před svými spolužáky. Ptá se vás na jednoduché schéma RGB. Snažíte se soustředit na tuto banální otázku, na kterou jste schopni odpovědět i o půlnoci když jste naprosto ospalí. Váš pohled ovšem upoutají pramínky potu, jež mu stékají po červenajícím čele od jeho štětin na vršku lebky. Smích co se vám dere k hrdlu a trhá všechny vaše vnitřnosti ve výbuchu, jež by snad zaznamenal i seismograf, znemožní vaší odpověď. Představa smažící se koblihy na pánvi je prostě k popukání. S takovým to kalibrem se prostě bojovat nedá. Vracíte se zpět do své lavice a profesor Koblih je znaven vašim vystoupením u tabule. Ale u srdce ho hřeje vědomí, že vám může teď krásně znepříjemnit život kulí a k tomu vám ještě s dětinskou radostí nandává spousty domácích prací navíc. S tím se nedá udělat nic jiného než se smířit a znovu si představit smažící se koblihu v oleji nebo ještě lépe rožnící se prase. Pro nás žáky je pan učitel Koblih postrachem. Nikdo nechce s ním se dostat do křížku argumentů. Je schopen vyvrátit i nevyvratitelné. Vyvrátil by snad i Galileovu teorii o otáčení země. I někteří učitelé se jeho osobě malého vzrůstu vyhýbají. Důvod proč dostal přezdívku učitel Kobliha, je vám po přečtení této charakteristiky určitě jasný. Tak si dávejte už jen pozor, abyste se s ním nestřetli i vy. A nezapomeňte „A přece se točí!“.