Zamyšlení nad důvodem zapomínání mých učebnic

Dostala jsem za úkol zamyslet se nad zapomenutím mé učebnice do českého jazyka, která právě poklidně leží vedle mě na poličce, jako by se vůbec nic nestalo. Ač nerada, musím si přiznat, že mě ten důvod samotnou zajímá…
Mnozí mí kamarádi si myslí, že když budou zapomínat své učební pomůcky, nějakým způsobem se zapíší do paměti vyučujícího daného předmětu. Rozhodně jim jejich názor nevyvracím, jen si myslím, že by bylo lepší zviditelnit se prostřednictvím věcí pozitivnějších, protože výsledkem jejich „snahy“ nakonec může být i kantorovo tragické rozhodnutí v případě nejasnosti ohledně výsledné známky z daného předmětu. Profesor se zamyslí a hned si vzpomene na toho věčně se hlásícího žáka, ze kterého místo požadované informace vypadne stokrát opakovaná věta: „Omluvte mě, pane profesore, ale zapomněl jsem si učební pomůcky“. Jak se asi takovýto profesor ohledně vysvědčení rozhodne..?
S nemalou hrdostí mohu prohlásit, že tohle můj postoj není a nepatřím ani mezi studenty razící heslo: „Nemám pomůcky-nemohu být zkoušen“, protože tohle heslo dávno ztratilo na účinnosti, když si učitelé uvědomili, že věčné zapomínání je jen náš problém.
Nechci se smířit s tím, že jediným mým důvodem byla nedostatečná příprava do školy, jelikož vím s jistotou, že má příprava dostatečná byla. Vím přece, že když zapomenu učebnici, dělám si jen zbytečné problémy. Jedním z důkazů tohoto tvrzení je tato trestná úvaha, nebo časté upřednostnění hříšníků v případě nenadálého zkoušení. Na druhou stranu si alespoň procvičím pravopis a naučím se slohový útvar, který jsme ještě nebrali.
Došla jsem k názoru, že když jsem si připravovala učební pomůcky, dělala jsem to jen nějak mimoděk a myšlenkami jsem byla někde úplně jinde. Spory s učiteli ohledně zapomenutí učebnice jsou naprosto zbytečné a já si raději nachystám tu učebnici hned, než abych dostala další, podobně nemilý trest. Co kdyby to teď nebyla úvaha, ale třeba takový proslov?