Kultura za 500,-

Anotace: O sdílení pocitů z krásna ...

Když jsme se dnes bavili o kultuře a divadle řekl mi jeden moudrý človíček: “ … nerada bývám sama, kde je to o zážitcích - protože krása se musí sdílet.. vidět nebo prožít něco krásného a nemít si o tom s kým popovídat, to není ono…“ a mně na mysli vytanula vzpomínka z doby kdy jsem si ještě šťastně žil v Jihlavě a nevěděl co mě jednou potká.
Tehdy jsme byli abonenti v našem krásně opraveném Horáckém divadle, kde hostuje čas od času i Bořivoj Navrátil a užívali jsme si tuto, jak by mnozí řekli maloměstskou kulturu plnými doušky. Poprask na laguně, Motýli, Oidipus, Lazebník Sevilský a další krásné inscenace a hry. Rád na ně vzpomínám. A jednou ani nevím jak se to sešlo jsem měl jít sám. Moje manželka byla asi v práci a mně se nechtělo sdílet tyto krásné okamžiky s někým jiným, s někým cizím, prostě s někým s kým jsem nebyl naladěn na stejnou vlnu. Nakonec bylo řešení tak blízko,že jsem ho tam ani nehledal. Nabídla se mi moje dcera Bára, bylo jí tehdy asi 5 roků a chodila do mateřské školky. Zprvu jsem se na tento nápad koukal poněkud skepticky, ale nakonec jsem svolil. Nikde se nehovoří o minimálním věku kdy se děti uvádějí pod prkna jež znamenají svět a já nechtěl být označován za barbara a zpátečníka.
Příprava mé dcery do divadla si nezadala v ničem s přípravou dospělých dam. Výběr garderóby, účes, lůj na rty s leskem, …… prostě to zabralo většinu dne, ale nakonec bylo vše jak má být a dcera stála na stoličce v koupelně před zrcadlem, byla spokojená s výsledkem a my mohli vyrazit. Chlapům je jasný, že jsem měl okousané nehty a čas samo sebou letěl jako šílený, takže jsme měli co dělat abychom to vůbec stihli. Já si ten večer začal konečně užívat a společně jsme do divadla nikoliv vešli, ale vpluli. A hned od počátku byli středem pozornosti. Baruška byla nejen oblečená jako dáma, ale se tak i chovala, žádné utírání nosu do rukávu, nebo vyrušování a halekání. Měli jsme štěstí protože ten večer byl Baron Prášil, což je celkem lehké téma a stravitelné i pro takového žabce jakým Bára tehdy byla.
Vše šlo jako po drátkách a představení bylo opět jedním z vrcholů které jsem zažil v tomto krásném městě. A o přestávce jsme si zašli do divadelního baru na limonádu a chlebíček a Baruška jako ostatní dámy zamířila přepudrovat nos. Bylo velmi úsměvné, když ten můj žabec prošel to povinné kolečko toaletou, včetně opravy lesku na rtech před zrcadle s ostatním dámami. A když se ke mně vracela potkala svoji paní učitelku ze školky. Stály pár kroku ode mě, já paní učitelku pozdravil a začala konverzace dvou milovnic kultury. Měl jsem co dělat abych se nerozesmál. Paní učitelka se v závěru rozhovoru dotkla ožehavého tématu jak to bude se spaním u takové malé holčičky, respektive se vstáváním do školky, ale Barča s úsměvem odvětila, že ona si na zítra bere volno, protože ten nevšední zážitek musí plně vstřebat. A já jen viděl jak paní učitelce klesla brada a její udivený výraz v očích když Baruška pokračovala, že ode dneška již bude se mnou chodit pravidelně, protože je to krásný kulturní zážitek, který se již nechce nikdy nechat ujít…… Měl jsem co dělat abych nevyprskl a myslím že i paní učitelka. Tady se musím na chvilku zastavit, protože i teď po těch letech mám oči plné slz a musím se smát.
Co říci závěrem, Barušku divadlo chytlo za srdíčko a dneska po divadlech tahá ona nás a jsem tedy velmi rád, že jsem tohle, tehdy tak nezvyklé, náhradní řešení přijal. A k původní myšlence, ano souhlasím, že krásy kolem nás je třeba sdílet s človíčkem, který je naladěný stejně jako my. Povídat si o tom skvělém zážitku i kritizovat to co se nám nelíbilo. Ale někdy, je třeba si nelámat hlavu a i když se zprvu může zdát, že ten večer nedopadne podle našich původních představ, nakonec může být ještě přínosnějším a překvapit svoji nevšedností a neotřelostí. A to i za tu cenu že holt někdy půjdeme sami samečci, nebo samičky. Přeji všem krásný kulturní zážitek až opět vyrazíte do divadla a koukejte se pořádně kolem sebe a tak jako já záviďte těm maličkým človíčkům kteří jsou tam poprvé a zavzpomínejte, jaké to bylo když jste tak šli do divadla poprvé i Vy.