Pšššššštttt

Stála jsem v dešti, který mi smýval všechny pochybnosti uplynulých dnů... smazával mé strasti, hoře i úzkost. Všechny mé pocity milosrdně odplavila bubnující voda.
Někde v dáli jsem slyšela hlouček lidí... ale přišlo mi to jako by byli miliony kilometrů daleko! Celá má bytost se soustředila na myšlenku, jež mi zaplavovala mysl už pěkně dlouhou řádku měsíců...
"Co kdyby...?!"
Zezačátku jsem ty vtíravé myšlenky odplavila jen máchnutím ruky, ale stále častěji na mě dorývali, obtěžovali mě ve škole, doma, v noci mě strašili ve snech... byly horší, než kdejaký komár!
"Co kdyby?!"
Jen dvě slova, otazník a vykřičník, pro někoho málo. Pro mě celý Svět. Odsud, ze Země až po desátou galaxii mléčné dráhy vzdálené tisíce věků! Vím, zní to divně... ale přece jen "Co kdyby?!"
Začala jsem být paranoidní... stále ta otázka!! A žádné odpovědi...
Byla jsem posedlá?? Možná...
Třeba mě ovládlo Voo Doo, nebo nějaká kletba!
Teď mi to přijde jako sen..."Co kdyby?!"
Ještě stále si myslíte, že jsem blázen??
Podívejte se na to objektivně! Já úplně obyčejná 16ti letá holka, s normální rodinou, pravda, trochu střeleným bratrem, ale jinak zcela normální rodinou, mám sny, vidiny a jsem posedlá jedinou otázkou "Co kdyby?!"
No tak dobrá.. asi jsem blázen! Ale přece jen....
"Co kdyby neexistoval Ježíšek???"