Americký sen

Díky globalizaci, médiím a všeobecnému humbuku všichni známe pojem ,,Americký sen“. Jenže co si pod tím pojmem vlastně máme představit? Obrovskou vilu s bazénem, terasou, zahradním grilem a zlatým retrívrem? Několik stovek tisíc dolarů na kontě? Krásnou žena a tři rozkošné děti? Možná.

Ale já si pod pojmem Americký sen představuji něco úplně jiného. Představuji si ten pocit. Ten pocit, že je mi dvacet let a žiju ve svobodné zemi. Ve svobodné zemi, kde děti musejí být doma do desíti hodin do večera, pokud nejsou v doprovodu svých rodičů, kde lahvové pivo na ulici můžete pít pouze z papírového pytlíku, kdy legálně můžete popíjet v jednadvaceti a řídit můžete od šestnácti. Vlastně ne že můžete, ale vy si ten řidičák udělat musíte, protože jinak byste byli jako češi bez občanky. Ve svobodné Americe totiž občanky nemají.
Jako Američan bych byl šťastný, za předpokladu, že bych vážil přes sto kilo a chodil na vysokou školu, nejlépe na nějakou, kde sedí žáci u stolu a baví se o knihách, nebo o svých názorech. Večer bych chodil na párty, neměl bych rád namachrované fotbalisty školního týmu a v noci bych si představoval sex s roztleskávačkama. Na té párty bych pil vynikající americké pivo z papírového modrého, nebo červeného kelímku a hned po prvních třech bych hrál opilého a začal zpívat na karaoke.
Miloval bych tu nejvyšší, nejštíhlejší a nejnafoukanější blondýnu z celé college. Byla by krásná, nalíčená, možná trochu opálená, ale naneštěstí by chodila s kapitánem vysokoškolského fotbalového mužstva.

Při hodinách bych se pravidelně hádal s profesorem, který si na mě evidentně zasedl, ale já bych ho při hodině několikrát setřel, možná dokonce urazil, ale oni by mě nevyhodili, protože jsme v Americe a za vysokou platíme mnohem více, než si běžný člověk vydělá za půl roku. Samozřejmě bych měl dávno auto, možná dokonce po dědečkovi, na střeše by nechyběla americká vlajka, kterou mám vyvěšenou i nad postelí, hned vedle plakátu Carmen Electry. Několik amerických vlajek máme i doma. Doma. V předměstském domečku, s živým plotem, s trávníkem úhledně zastřiženým, květinami rozkvetlými a s rozstřikovači spuštěnými.
Každé ráno okolo projede pubertální chlapec na kole, hodí k našemu prahu svazek novin a jede o dům dál. Popeláři každý týden vyváží naší popelnici, sousedka nám peče jablečné koláče.

Má bývalá přítelkyně by mi přišla vrátit věci, které jsem si u ní nechal, nebo které si ode mě půjčila, v papírové hnědé krabici. Byla by hubená a krásná. A chytrá. A možná by dělala i gymnastiku. A měla by psa, nebo křečka. Mamka by se vrátila domů z nákupu, nesoucí potraviny ve velikém hnědém papírovém pytli. Postavila by ho na kuchyňskou linku, pytel by se převrhl a vykutálely by se pomeranč a čokoládové tyčinky. Otec by přišel domů oblečen v kvádru, políbil by mamku na tvář a pohlédl do lednice. Vzal by si pivo v plechovce a usadil se na gauč před televizi. Nepřevlíkal by se, ani nepřezouval. A možná by si v těch botech lehl i do postele. Můj nejlepší kámoš, bydlící jen pár bloků ode mě by mi přinesl nějaká DVDčka a podívali bychom se na ně u mě v pokoji.

Další den by do mě kluk té do blondýny, do které jsem zamilovanej , strčil na chodbě přede všemi. Já bych upadl, a té blondýny by se zželelo mé osoby a smutně na mě pohlédla. Ve školní jídelně by po mě ten kluk hodil hranolku. A po škole by na mě něco křičel. A ta blondýna by to viděla a večer se stavila u mě doma a omluvila se mi. A začali bychom spolu chodit.

Americký sen, jak má být. A takhle to v Americe určitě probíhá, vždyť to vidíme v každém filmu, seriálu, videoklipu. A při poslechu americké hymny, se každému Američanovi dme srdce pýchou a jejich oči slzí. A vojáci salutují a prostí lidé tleskají. Welcome in American dream.