Obhajoba zlé královny

Vyprávění Walta Disneyho se Vám všem vrylo do paměti, ovlivnilo Vaše myšlení, Vaše rozhodnutí, ale za to, jak tento již zmíněný W. Disney umí tak dokonale realisticky převyprávět jakýkoliv příběh, za to, drahý soude já trpět nehodlám.
Byl pochmurný, sychravě listopadový den a mé egoistické já se opět šlo s nadšením zeptat magického zrcadla, kdože je na celém širém světě nejkrásnější. Upřímně řečeno, čekala jsem trochu jinou odpověď, než vyřčení jména „Sněhurka“. Asi si myslíte, že jsem musela být ukrutně moc rozčílená a naštvaná, že bych byla schopna zabíjet. Avšak já nemohu říci, jak přesně jsem se cítila. Byla jsem naštvaná, rozčílená, překvapená, ale zároveň jsem to té, pro mě do té doby neznámé, osobě nějakým způsobem přála. Doopravdy. Tyhle návaly pro mě nechutných citů se u mne objevovaly stále a stále častěji, a proto jsem navštívila svého (mimochodem velmi kvalifikovaného a špičkového) psychologa. Výsledek mu byl známý v minutě. Jsem schizofrenik. Mám ve svém těle dvě odlišné bytosti, dvě odlišná myšlení, dvě odlišné skupiny názorů. Když jsem tedy onoho osudného dne posílala lovce k zavraždění Sněhurky, náš rozhovor zněl takto:
Já: „Buď zdráv milý lovci.. Hni zadkem a doufám, že od tebe nežádám mnoho, ale padej podříznout tu husu Sněhuru!“
Lovec: „Uhm.. Jak si přejete Vaše Výsosti.“
Já: Tak dělej, tupče líná! Budu Tě vyhlížet ze své krásné věžičky, když nenaklušeš do devíti, končíš! A vystydne ti večeře, drahý.
(zde si můžete všimnout rozdvojení mé mysli)
Takže tímto žádám o zproštění viny a návrh na léčení mé schizofrenie, (které samozřejmě zaplatí stát), nejlépe v domácím prostředí.