Co bych si nechala zahrát na svém pohřbu

Jednou jsem se naprostým omylem stala účastníkem velmi zvláštní diskuse: co bych si nechala zahrát na pohřbu? Nu, téma možná trochu bizarní, ale rozhodně mě donutilo k zamyšlení.
Jakou hudbu vlastně zvolit? Má se jednat o název a text, o význam písně pro nebožku anebo pouze o povahu písničky (typicky nějakou takovou, kterou strašničtí funebráci slyšeli už tisíckrát)? Píseň nutící k truchlení nad ztraceným životem, či snad takovou, co bude vybízet k optimistickému nahlížení na dny příští?
Mohu zvolit zvolit kupříkladu melancholické Stirb Nicht Vor Mir, kde je rakev nesporným důkazem vyplnění mého přání v písni vyjadřovaného. My Immortal mluví samo za sebe již svým názvem, i když se tam zpívá o něčem jiném. Na druhou stranu je pravděpodobnost, že by truchlící pozůstalí v posledních okamžicích existence mé pozemské schránky naslouchali textu smuteční písně, velmi nízká. Potom mě napadá – Strawberry Fields Forever. Nálada písničky sice navozuje atmosféru příjemnou pro mojí odcházející duši, ale zpívat o drogách ústy Beatles mi přece jen přijde krajně nevhodné. Stejně zvrhlé mi přijde naslouchat tónům překrásné písničky Eleonor Put Your Boots Back On – zatímco Eleonor si bude botky nandávat, ty moje budou zavřeny v rakvi a tráveny plameny.
Má-li atmosféra být vskutku depresivní, měl by hrát Pierrot The Clown. Bojím se ale, aby po poslechu tohoto kousku nechtěli moji příbuzní naskákat do hrobu za mnou. A jestli mají hrát písničky, které mám opravdu moc ráda, nechci je zprotivit svým nejmilejším (na druhou stranu, kdo už není alergický na to, ať už mi zavoláá, láááska moja!!!). A jako naprostý vrchol nevkusu bych na pohřbu považovala písničku mě z nejmilejších…. It´s been a hard day´s night – I should be sleeping like a log….!!! Proklínali by mě do třetího kolena.
Jaký je tedy závěr mého zamyšlení? Sporný. abych to nějak zjednodušila... Vlezte mi všichni na hrb!!!