Krása umění

Není důležité, jakým jazykem k nám tvůrce promlouvá, či jaký prostředek k tomu užívá, v jakém kulturním a sociálním prostředí vyrostl, kde nyní žije a tvoří. Důležité je, co nám chce sdělit.

Například:

STROM - symbol dechu světa, růstu a plodnosti, může mít i skrytou symboliku tepla, energie. Jeho větve vztažené k nebi jsou jako ruce modlícího se člověka. Strom promlouvá k Bohu svým vlastním jazykem, jazykem, jenž Bůh neztrestal jako lidský prostředek dorozumívání za stavbu Babylónské věže.

KRUH - symbol spojení, světa, může být někým pochopen jako bludný kruh. Kruh přátel tvoří vzájemnou ochranu, pocit bezpečí a pomoci. Sedím-li u kulatého stolu na poradě, jsem uvolněná, můj nadřízený mi nepřipadá jako obr a já si nepřipadám jako bezvýznamná tečka.

PTÁK - symbol nadhledu, vzletu, svobody a křehkosti, ale také dravosti. Přesto pták letící s roztaženými křídly, jimiž hladí oblaka, je jako "ucho" (odposlech) či "oko" (satelitní zaměřovač) armád světa. Pták nám může mnohé sdělit, záleží, nakolik rozumíte řeči zvířat.

Jak tedy nalézt společný jazyk, a jak správně umění chápat? Na to si musí každý odpovědět sám. Musí mít víru v autora, a prominout mu některá nevhodná slova či buřičství. Jen tak lze nalézt společnou řeč? Ne musí vnímat srdcem, očima, hmatem, sluchem, musí vědět, že k této umělecké skupině ho něco poutá, a možná tak se jednou i on sám stane její součástí. Bude stromem, jenž podpírá, bude kruhem, jenž propojuje a konečně bude přínosem, tak jako pták...