Co nesnáším?

Co nesnáším?

Nesnáším, když musím na nádraží projít kolem bandy přiopilých týpků - patrně bez domova.

Jako 163cm "vysoká" a 49kg vážící drobná bruneta tak mám někdy opravdu nahnáno.

Jasně, jsou to jenom lidi.. ale jsou to lidi bez teplý postele, teplýho jídla a bez peněz. Tím pádem tak i bez cigár a levnýho lahváče nebo krabičáku.

Už se mi stalo, že jsem kouřila před budovou nádraží, pod pouliční lampou a blízko vchodu do vestibulu, abych byla hezky vidět a abych to neměla do bezpečí daleko, když tu ke mě přišla postarší paní s dost nechutných odérem. Chvíli na mě tak koukala a pak se mě zeptala, jestli jí nedám cigaretu. Jenže měla jsem poslední, takže jsem se omluvila a řekla, že jinou už nemám. Čekala jsem, že paní odejde. Jenže ona se na mě podívala znovu a začala tam na mě, jestli bych jí nedala aspoň potáhnout, jestli bych se s ní nerozdělila.

Co prosím?! Jasně, že NEROZDĚLILA. Co je moje, je moje. Pokud ti to nechci dát, tak ti nechci dát ani kousek z toho. Při představě, že bych se s ní měla dělit o cigaretu a měli bychom se střídat ve strkání filtru do pusy se mi zvedal žaludek. Čelila jsem jí asi dalších pět minut, než uznala, že to fakt nemá cenu.

Já chápu, že to tihle lidé nemají snadný. Ale tak, sakra, mají ruce i nohy, očividně v pořádku. Mají možnost věnovat den tomu, aby vyhledali nějaký místo, kde by je nechali se umejt a ČČK by jim určitě poskytl nějaký čistý oblečení.

Tak ať mi pak, do háje, vysvětlí, proč jsou tak líní, aby tohle všechno podstoupili a pak se šli přihlásit na pracák, kde by snad mohli ze začátku dostat nějakou podporu, která by jim stačila na spaní v teplý posteli na ubytovně, nějaký jídlo.. a třeba i na krabičku cigaret.