Báseň a konec?
Báseň a konec?
Anotace: Berte prosím tento experiment s rezervou, vzniklo to, jako součást rozhovoru s jedním mým kamarádem, když jsme se špačkovali a hráli hru na para fylosofii.
Báseň, to jsou popsané pocity, tudíž pocity vždy zase může dále vzbuzovat... a to zvláště i v komkoliv jiném, a tak, třeba její poslední slova, smí být pro někoho třeba zase právě začátkem.
Báseň není něco, co lze skončit slovem, byť jí třeba autor ukončení napíše. Báseň je plamenem k rozdmýchání debaty, ohněm s darem zapalovat, rozehřívat i na prach sežehávat srdce.
Je to čirá energie, jen na oko zkrocená básníkem, jenž ji spoutal v zdánlivě jednolité mnohořadí slov... Báseň je část nitra, vytržená z těla a přilepená k papíru. ...jak by něco takového mohlo jen tak mizet? Jak by se to dalo skončit, jak vy říkáte?
Ne, ne, a ještě jednou ne. I ta nejkratší báseň na světě je něčím, co ve skutečnosti nemá vůbec konce.
Vždyť kdy a kde jste viděl ukončené pocity? Kde jste potkal ukončené nitro člověka?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Pěkná, živá úvaha. Dalo by se s ní i polemizovat, ale v tom je to právě fajn – že vyvolává spíš otázky, než sděluje hotové pravdy, byť se tak naoko možná trošku tváří. ;-) V tom bych viděl i tu neukončenost poezie – dobrá poezie je ta, která právě ty otázky ve čtenáři spíš někde uvnitř otevírá, než že přináší zjevené pravdy. V tom se s Tebou nacházím asi na stejné vlně – v moři mnoha dalších vln :-D ;-)
21.11.2013 16:51:05 | Amonasr
Chtěla jsem po něm v rámci té hry i báseň, a on mi napsal něco děsně krátkýho s tím, že celej obsah byl vlastně o tom, že se báseň už skončila... a vzala to, jako filozofickou výzvu
17.01.2013 19:12:47 | Anjesis