Bastardi

     V roce 2010 se náchodský učitel Tomáš Magnusek po finančním neúspěchu jeho scénáristického debutu Pamětnice rozhodl napsat scénář ke snímku, posléze k trilogii snímků ze školního prostředí – Bastardi.
     Pro neznalé stručně vysvětlím – v Bastardech 1 přijíždí na jednu základní školu plnou problematických dětí nový učitel, který zjistil, že právě tři žáci z této školy mu znásilnili a zavraždili sestru, přičemž otec hlavního „bastarda“ je mafián „šikanující“ celé město. Další dva díly na tneto snímek plynule navazují.
     První díl této trilogie byl sice smeten kritikou, avšak zaznamenal divácký úspěch v kinech. Na ten se pokusil Magnusek navázat druhým dílem, který bohužel neměl takového kladného diváckého přijetí, u kritiků nemluvě. Kamenem úrazu byl fakt, že se Magnusek odklonil od žánru dramatu v prvním dílu, druhý tedy působí spíše jako tuctová kriminálka pouze okořeněná pasážemi ve školním prostředí, kde se Magnusek zabývá hlavně dějovou linií mafiánské rodiny, která byla v prvním dílu až sekundárním prvkem, což diváky zde velmi zklamalo.

     Jak jsem již zmínil, hned v prvním dílu bylo kritiky tvůrcům vytýkáno především technické zpracování snímku, mnoho herců přehrávalo, ve filmu prý létalo přespříliš nadávek (k tomu se ještě vrátím), kamera dala snímku laciný vzhled, vlastně i Magnuskův scénář byl „děravý jak řešeto,“ zkrátka téměř vše působilo amatérsky. Na druhý díl platilo vesměs to samé.

     A konečně třetí díl, který se stal terčem mnoha kritiků a diváků, kteří film považují za jeden z nejhorších v české kinematografii. Třetí díl, na kterém se Magnusek podílel jako scénárista, producent a herec v hlavní roli (stejně jako v předchozích dílech), se stal zároveň jeho režijním debutem. A podle kritiků je v tomto snímku špatně úplně všechno.

     Magnusek se očividně hlavně v tomto díle snažil nastavit velmi ostré zrcadlo společnosti, což je ve snímku velmi dobře vidět formou pasáží kritizující média, soudce, politiky, školský systém apod. To je něco, s čím se český divák může ztotožnit, myslím si že „dejavu“ efekt se u něj dostaví a dá v tomto směru Magnuskovi víceméně za pravdu. To, že Magnusek tyto scénky prezentoval amatérsky, je věc, kterou kritikům neberu, v tomto mají pravdu, nicméně ty myšlenky, jež Magnusek nastínil, rozhodně nejsou mimo mísu.

     Co mně však velice zaráží, tedy hlavní téma, ke kterému jsem se chtěl dostat, je kritika tohoto filmu ne z technického hlediska, ale myšlenkového. Snímek je kvůli pár scénám považován některými kritiky za xenofobní a rasistický odpad, a to zejména kvůli pasážím, kde romské děti šikanují ty „neromské,“ popřípadě rovnou dospělé, nebo scény, kde fackování romských dětí je bráno jako jediný adekvátní výchovný prostředek.

     Čeho si však naopak kritici vůbec nevšímají, je fakt, že hlavní mafián, zmíněný již v prvním díle, který tyto Romy využívá, je bílé pleti. Šikana učitelů i dětí v iniciaci bílých zde byla ukázána stejně jako v předchozích dílech. Magnusek použil na všechny stejný metr, žádné rasistické scénky zde nenajdete, pouze útržky z reálných zážitků různých škol, které Magnusek rozvrstvil po pasážích v celé trilogii. Fakt, že hlavními aktéry těchto záběrů jsou (také i) Romové, není ukázkou rasismu, ale reality, musí se však vzít v potaz i to, že i „bílí bastardi“ mají svých scének ve filmu také poměrně hodně. To očividně kritiky nezajímalo a nadávání ve všech dílech vnímali rovněž jako slabinu filmu a ne jako ukázku autentičnosti.       
     Nezazlívám kritikům, že všechny tři filmy jsou technicky zpracovány spíše amatérsky, to je vlastně pravda, ale nelíbí se mi, jak upozaďují a překrucují myšlenky a reálie ukázané hlavně v tomto třetím dílu, o kterém si myslím, že se jedná o jeden z nejpodhodnocenějších snímků posledních let.