Starý příběh v novém balení

Tuhle mi Peter Sellers říkal (nelžu! Fakt mně to říkal. Čestný liberální!): "Byl jsem přitom, když se narodil Steven Spielberg. Stvořitel byl ten den ve skvělé náladě a tak se přitočil ke kolébce s tím, že malému Stevenovi dává do vínku dvojnásobnou porci uměleckého talentu…“
Tady Peter přerušil své vyprávění, prý je už v nebi svolávají, protože tam nacvičují West Side Story.
„A víte jakou tam mám roli?“ upřel na mě pohled plný očekávání.
Nakonec dodal: „Hraju policajta!“

A my se vrátíme do reality. Nejen v nebi nacvičují Příběh ze Západní čtvrti, ale látky se také chopil režisér Steven Spielberg, který natočil novou verzi slavného muzikálu.

Nyní si dovolím malou osobní odbočku. Film měl u nás premiéru až v roce 1973. Tehdy mě bylo patnáct let a rodiče dostali nápad, že by bylo zapotřebí trochu svého potomka zkulturnit. Akce proběhla víceméně proti mé vůli. Dobrodružné filmy mně byly přece jen trochu bližší. Nevěděl jsem ovšem, co přijde.
Už nápad uvést děj předehrou (oventurou) bylo něco naprosto nového. Dramatická melodie, při které se na plátně objevovaly barevné fleky, které nakonec vytvořily obraz Západní čtvrti. Pak teprve začíná vlastní děj. Baletní čísla znázorňující souboje, napínavý příběh Tryskáčů, bílých starousedlíků, kteří válčí s konkurenčním portorikánským gangem Žraloků, hudba Leonarda Bernsteina, melodie, které postupem času zlidověly, tance, skvělé dialogy, a…láska mezi bývalým členem Tryskáčů Tonym a mladší sestrou (Marií) vůdce jejich rivalů. Kapuleti a Montekové 20. století. Bylo mně patnáct. O lásce jsem už něco věděl. Milovaná spolužačka mě přehlížela jak tu krajinu.
Později jsem film viděl ještě mnohokrát. Už dobrovolně.

Režisér na otázku, co ho přimělo přijmout tuto výzvu a znovu natočit mistrovské dílo z roku 1961, odpověděl: „V roce 1957 v New Yorku chodila spousta černochů, ale bohužel když vytvořili původní verzi, nebyli tam,“ řekl Steven Spielberg.
A tak do scénáře několik postav černochů připsal. Spielberg se také domnívá, že v původním díle nebyla problematika rasismu a xenofobie dostatečně zdůrazněna.
„I Vy, Mistře?,“ chtělo se mi zvolat. Ale s tím asi nic nenaděláme. Aktivismus proniká do filmové tvorby čím dál hlouběji. Bez ohledu na kvalitu.
Dále vadilo, že Portorikánce v originální verzi hráli bílí herci, a co horšího – byl na ně použit hnědý make-up.
Je to zřejmě tím, že tehdy ještě nebyly určeny kvóty jaké se zavádí do filmové tvorby nyní. Přesné procento etnických a sexuálních menšin nejen v hereckém obsazení, ale i ve filmovém štábu. V těch tmářských dobách rozhodoval jen talent.
V nové verzi již budou do rolí obsazeni skuteční Portorikánci.

Steven Sbielberg má pravdu, že v původní verzi nebyl dost zvýrazněn prvek rasismu a xenofobie. Bylo tam totiž něco mnohem důležitějšího.

Při závěrečné scéně se sejde Marie s Tonym. Ze zálohy se vyřítí jeden ze Žraloků a Tonyho zastřelí. Objevují se oba znepřátelené gangy. Nechybí mnoho a pustí se do krvavé bitky. Ale něco je zarazí. Uvidí velkou bolest Marie, která klečí u mrtvého Tonyho. A najednou, jako by pochopili celou nesmyslnost své nenávisti. Nejprve Tonyho mrtvé tělo uchopí člen jeho bývalého gangu, přidá se druhý, třetí…a pak se připojují i Žraloci. Společně tělo odnáší… Hodnota lidského života, to bylo závěrečné poselství, zcela prosto jakékoliv ideologie.

Nová verze West Side Story měla mít premiéru 10.prosince minulého roku. Vzhledem ke epidemii byla přesunuta na letošní 10. prosinec, tedy přesně šedesát let po uvedení původního filmu.
Uvidíme.