Srdce a oči

Správně vidíme jen srdcem; co je důležité, je očím neviditelno.

Zamyslíme-li se nad touto větou, připadá nám zcela nesmyslná. Co můžeme vidět srdcem správně, ale zároveň to důležité je očím neviditelno? No, může to mít logické vysvětlení, ale zároveň i nelogické. Vím, je to trochu zmatené, ale tato úvaha by to měla vyjasnit.
Když někoho milujeme z celého srdce, nevidíme jeho nedostatky, jeho chyby. Uvědomujeme si jen něco málo z jeho chyb, ale především dáváme výše jeho dokonalosti, to, co on zná, umí, v čem vyniká.
Toto však platí pouze u lásky dvou osob... muže a ženy. Nemůžeme tento cit uplatňovat u mateřské lásky. Je jasné, že dítě miluje své rodiče, ale vidí u nich chyby, které by nevidělo u osoby, kterou by si vybralo za svého budoucího partnera. Láska je krásný cit, ve kterém jsou oba partneři zaslepeni. Vidí pouze srdcem, ale oči mají zaslepené.
Ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to, co jsem zde napsal, je pravda. Byl jsem zamilovaný do jedné slečny. Ona byla zamilovaná i do mě. Byli jsme spolu šťastní. Ale ona dělala věci, které jsem neviděl. Nechtěl jsem je vidět. Nakonec se se mnou po deseti měsících chození rozešla. Našla si jiného. Já jsem se snažil ji získat zpět. Nakonec se mi to podařilo.
Byli jsme opět spolu, ale jen na pár dní. Slíbila, že již mě neopustí. Zradila mě, ublížila mi, ale já jsem stále žil v naději, že se opět vrátí, zůstal jsem do ní pořád zamilovaný. Myslíte si, že jsem blázen? Tak se zamyslete nad nadpisem mé úvahy, a pochopíte, čím jsem se řídil.
Mno a toto je tedy nelogické, spíše dlouhými generacemi zažité. Logické vysvětlení vidím v tom, že máme subjekt 1 a subjekt 2. Z toho plyne, že subjekt 1 vidí srdce a subjekt 2 je vnímán jako oči. No a... srdce a oči nemůžou být na jedné straně.