Bolí mě srdce

…jak to jen bolí, když večer jdu spát, se smutnou tváří ulehám do postele, hlavu položím na polštář; všude se rozprostírá tma. A já sem v tom svým malym pokoji tak sama.
Chce se mi spát, otočím se na bok, ale….. v zápětí mi proběhne hlavou tisíce myšlenek a ty krásné vzpomínky…….jak z něčeho tak krásnýho, co mi srdce vždy hřálo, se teď stalo něco tak chladnýho co mi srdce rve…? Snad každej večer,…. je to už tak ohraný.. pořád ty samý myšlenky.. vždycky si vzpomenu snad úplně na všechno, co jsme spolu prožili…
Každej večer si říkám, proč nemůžu být u tebe a nemůžu cítit tvé doteky a tvoje slova.
Stále pořád dokola si omílám ty chvíle, kdy bylo mi (nám) krásně, kdy jsme si tolik věřili, jeden za druhým jsme stáli, dokázali jsme si povídat hodiny a hodiny…to naše škádlení a pošťuchování…pak tvoje polibky….jak si mě hladil po těle….a to jak si… no ty víš tenkrát v parku…ptal ses mě jestli smíš…a já ti to povolila, když zajel si rukou níž. . . tu slast kterou sem tenkrát cítila.. mravenčení po zádech, ten krásnej pocit, že si mi tak blízko…
Otáčím se v posteli a myslím na tebe, stále a pořád… na rtech se mi objeví úsměv, když vzpomenu si na to jak si mi přivezl prstýnek z jedný akce, a já ho druhej den ztratila, protože mi byl velkej… hledala jsem ho snad celej den v domnění že sem ho ztratila, když sem trhala švestky..hledala sem ho doma, v pokojích, na dvoře v autě všude kde se dalo, a tak hrozně sem se ti to bála říct… a když sem ti to řekla, viděla jsem v tvých očích ten zklamanej výraz, který si nechtěl dát najevo, a jen si řekl, že to nevadí, že se to stává a že koupíš novej.. a já sem ti řekla, že nechci, že sem hloupá, že sem si ho nehlídala, ale ať mi jinej nekupuješ..a pak si mě pozval do kina…a cestou tam si vyndal z kapsy pytlíček a dal mi ho do ruky..a já jsem z něj vyndala prstýnek..krásnej stříbrnej…a v mých očích bylo dojetí a v tvých sem viděla štěstí z toho jakou mám radost… objali jsme se a dali si polibek… A ty si pak za mnou přijel na kole… byli prázdniny a už byla tma… a pak si mi dal ruce do kapes mojí mikiny a najednou ses začal smát..vyndal si ruce a hrozně si se smál a říkal ať hádám co si našel..a já vůbec netušila..a ty si otevřel dlaň a tam byl můj ztracenej prstýnek…. Bylo mi tak hrozně trapně, ale byla sem tak šťastná že se našel… a oba jsme se pak strašně smáli… .. je to už tak dávno, a přitom jako by se to stalo včera… pamatuješ na to jak jsem seděla v parku na lavičce a ty si stál předemnou a nějak jsme se pošťuchovali a já seděla na opěrátku a říkala, že padám, že spadnu, oba jsme se smáli, ale já sem fakt padala..a nestih si mě chytit a já fakt slítla na záda..a ty si mě pak šel zvedat…… vzpomeneš si, jak jsme šli do hypernovy a já sem si tam zkoušela zimní bundy…a pak se mi šíleně jedna líbila a seděla mi, ale byla šíleně drahá, na tu bych neměla a ani rodiče by mi tak drahou bundu nikdy nekoupili. … tak sem jí pověsila zpátky, a ty si jí vzal a řekl: no tak jdeme… a já že to teda ne, že ať jí tam koukáš vrátit, a hádali jsme se tam asi deset minut div jsme tu bundu neroztrhali, a ty si stejně vyhrál, říkal si že je to dárek k Vánocům, že bys stejně nevěděl co mi koupit, a já sem z toho byla zase v rozpacích.... …. A vzpomeneš si, když si volal svýmu dědovi, že si píchnul kolo, aby si se mnou mohl zůstat dýl.. a on na to stejně přišel, že to nebyla pravda, ale jen záminka… musim se teď tomu všemu smát……Ale v zápětí mi začnou týct slzy po tváři… a kapou jedna za druhou na polštář… a najednou ten pocit, že mě něco zevnitř svírá… otáčím se na druhej bok, přitisknu se ke zdi a kolena krčím k tělu..jako bych si myslela, že mě to zachrání, že mi to pomůže od toho pocitu úzkosti… a myšlenkama chci jít jinam…chci už spát a nemyslet na bolest, kterou způsobilo něco tak krásnýho…ale proč to nejde, proč se pořád vracím k tobě…
…a když vyčerpáním usnu.. kdybys jen věděl co se mi zdá…. Ve snech jako by všechno vycházelo… ty sny jsou tak opravdový… ve snech můžu být s tebou… a jsem v nich s tebou… každou noc.. Je to tak krásný, ale o to pak ráno krutější, když se probudím…zase tak sama ve svým pokoji…a zmateně se rozhlížím a hledám tě… a pak vstanu a se sklopenýma očima jdu žít nový den… Který vím, že nikdy bez tebe nebude hezčí……