prostě pro Tebe.....

Lásko? Ležím v posteli a přemýšlím jestli mám jít. Odejít tam, kde to mám tak krásně nachystané. Kámen...lano...strom...nevím. Byl by to ten nejsilnější zážitek. Šla bych ulicí, boso ve své noční košilce jen se slabým světlem měsíce a pár pouličních lamp. Tak za 10, 15 minut bych tam došla. Tam na místo mého nového zrození. Tolik mě to láká. Mokrá tráva po dnešním dešti by mě studila a šimrala na nohách, ale nevnímala bych to. Myšlenkama bych byla u Tebe. Kámoše, co se ozve jen když něco potřebuje. Kámoše co VÍ jak moc ho miluju a je mu to jedno. Jestli Tě zajímá proč to všechno tak proto, že bez Tebe je život o ničem. Je to asi jako kdyby bylo léto bez slunce a zima bez sněhu. Tolik bych chtěla sebrat se a jít. S hlavou plnou vzpomínek, s hlavou plnou myšlenek. Ale nemůžu. Dnes ještě ne. Chybí mi se všemi se rozloučit. Řeknu jim, že odjíždím na dlouhou cestu (na cestu ze které se už nikdy nevrátím) a že se toužím rozloučit...že musím. Tobě to píšu takhle, protože až to udělám, Ty to budeš mít ode mě černé na bílém..Tak jak to je, tak jak to cítím. Miluju Tě!