My a láska

Podle mého názoru je láska jedním z cílů k naplnění životní dráhy. Člověk bez lásky je jako ryba na suchu nebo jako zbloudilá duše, která nemůže najít své místo a klid.
Samozřejmě, že někteří lidé berou lásku na lehkou váhu, buďto nevěří v něco tak krásného a čistého jako je láska, nebo si s ní jen tak pohrávají. Ať už je to jakkoliv, tito lidé si nezaslouží mít tu schopnost milovat. Nebo alespoň ty, kteří si s ní jen pohrávají. Lidé, co na ni nevěří, mohou za nějaký čas zjistit, že se mýlili a že láska opravdu existuje. A mohou to zjistit kdykoliv, v jakémkoli věku i v jakýchkoli životních situacích, protože láska má tu výhodu, že člověk nemusí být ani mladý, ani starý, ani chudý ba ani bohatý, protože láska si nevybírá podle nějakých kritérií, ale spíše lidé si vybírají lásku. Vybírají si ji tak, že mnohdy ani neví, jak se dostala do jejich srdce, přišla nepozorovaně a člověku úplně zamotala hlavu a zastínila rozum. A na toto téma se mi moc líbí jeden výrok:

„Láska je období, kdy si rozum bere dovolenou a srdce přesčasy.“

Podle mě je to velice pravdivý výrok, neboť zamilovaní lidé dělají spoustu nerozumných věcí, které by jinak neudělali a na mnohé by se neodvážili ani pomyslet.
A najednou se láska stane smyslem jejich života, protože to láska bývá, a oni se nijak nesnaží lásku odehnat ani se z toho jakkoli dostat, ale propadají tomu čím dál tím více. A mnohdy bývá láska opětována, ale někdy ne. Někdy se to bohužel zvrtne tak, že jen jeden miluje a ten druhý je onen hráč, který „láme srdce na počkání“. A pak nastává druhá stránka lásky, ta smutnější. Jak už bylo řečeno, lidé dělají mnoho hloupostí a tak se někdy stane, že ten, jenž stále miluje, se psychicky zhroutí, nebo si začne nevážit sám sebe a také to občas někoho dožene i k sebevraždě. Je to smutné, ale to je život.
A můj názor? Můj názor je takový, že láska je to nejcennější, co můžeme od života získat.