Něžná hádanka

Nevím,co za sílu žene vpřed tolik lidí,tolik osudů,
nevím co rozhýbe svět,až tady nebudu,a o čem holky většinou píší,o čem se mluví v objetí,něco co závist
nadobro utiší,něco jak krásy pojetí.
Vím,však,že se mnou je to stále,že nepouští se mého kroku dál,snad je to velké,snad je to i malé,snad
bylo to tu stebou,když mé srdce sis bral.
A bydlí to i u nás v domě,chodí spát to semnou,
s růžemi,a často vstupuje bez klepání,se slibem,
s podpisem své proměny.Tak nevím mluví se o tom,
píše se to všude,říká co se má a co se nesluší,já však nejsem si jistá,čím to bude,že blízko tebe srdce se mi rozbuší.Prostě je to tak a těžko se to vyléčí,proč z té nemotory naskočí mi vráska.Vím,říká pravdu,někdy to zas přehání,je to na pět písmen,nosí jméno LÁSKA.