Štěstí

Celou dobu se za něčim honíte, něco si moc přejete, fakt hledáté štěstí, lásku... a pořád se nedaří, sem tam na někoho nebo na něco narazíte a už myslíte, že je to ono, nebo si to spíš namlouváte... ale vždycky to skončí stejně... a když už si řeknete, že na to kašlete, že se smíříte s tim, co máte a zůstanete takový, jaký ste a budete se bavit jen tím, co je... a to „štěstí“ přestanete honit... tak najednou přijde samo, to štěstí si vás najde... nebo - to je aspoň můj případ...

Od tý doby, co jsem vyšel základku, tak si většina mých kamarádů našla přítelkyně, s kterýma jsou dodnes a nebo s nimi byly poměrně dlouho... a já už jsem chtěl taky nějakej delší vztah, nějakou holku, která by byla prostě fajn ve všem... A tak jsem vyloženě hledal. Naskytla se mi příležitost mít přítelkyni, tak jsem jí hned vzal, i když byla o dost jiná, než bych si přál a vždycky jsem doufal, že ji změnim tak, jak chci, jenomže to byla chyba a vztah většinou po týdnu ztroskotal, jestli ten týden vůbec vydržel... popravdě, takhle jsem vystřídal hodně holek. I když ke konci jsem měl jednu holku tři měsíce, tak to bylo všechno divný a zvláštní, ale řekl jsem si, že už si dám pauzu a budu si užívat svobody, byl červen a každou chvíli měly přijít prázdniny; tak jsem řekl, že si je prostě užiju a o nic se nebudu starat. A štěstí asi nemá rádo, když se honí, protože pak přišlo samo...
Šel jsem jednou v sobotu na oslavu narozenin mé kámošky... A tam jsem se nějak extra s nikým nebavil, i když tam bylo hodně holek, tak jsem se o ně nezajímal, protože jsem už neměl potřebu... Když v tom jsem seděl, mlčel, koukal do blba a vyloženě nic nedělal a přišla za mnou jedna holka, kterou jsem neznal a začla se se mnou bavit... Já jsem nic nedělal, jen udržoval konverzaci a pak se zeptala, jestli se nechci jít projít... můj zájem poznat tuhle osobu rostl a dost jsme si povídali, fakt... asi tak sedm hodin v kuse a přestože jsme se neznali, tak jsme si dost rozuměli a měli si dost co říct... A já pomalu začal zjíštovat, že tahle holka má všechno, co jsem dřív hledal, že je prostě to, co jsem vždycky chtěl... Víte, kdybyste se mě ten den ráno zeptali, jestli věřím na lásku na první pohled, tak se vám asi vysměju do obličeje, ale teď bych vám řekl „ano“. Víte, i když tuhle bytůstku znám jen chvilku, tak si už bez ní neumim svůj život představit... někdy, když se na ní dívám, když jsem s ní, když si s ní povídám, tak mi přijde, že jí znám odmalička... Víte, už vim, že když něco chci, tak se zatim nesmim tolik honit, pokud nejde o materialistické věci... musim tomu dát volnost, jenže teď už vím, že nic nechci, nepotřebuju, nebo aspoň... dokud budu mít tohohle človíčka u sebe a bude tu pro mě, tak budu ten nejšťastnější člověk na Zemi - a kdyby se můj pocit štěstí dal převést na peníze, tak jsem nejbohatší člověk v týhle Galaxii... každej večer, když usínám, tak děkuju bohu za ní, děkuju...