Co umí láska...

Co umí láska...

LÁSKA. Jak krásně to slovo zní.
Jak nádherné je slyšet ona dvě kouzelná slůvka Miluji tě. Dívat se přitom jeden druhému do očí a věřit, že ony nám nikdy nebudou lhát. Že je v nich tolik čistoty a průzračnosti jako v křišťálové studánce.
Jak snadno člověk podlehne touze a oddá se tělem i duší spalující vášni milujícího člověka.
LÁSKA. Jak snadno se tohle slovo vyslovuje šťastným a zamilovaných srdcím, která spolu putují rozkvetlou jarní přírodou a při zlatavém západu slunce s jasným nebem nad hlavou se nechávají unášet dychtivou horkostí svých vonících rtů…
LÁSKA. Ten kouzelný pocit, který povznáší naše duše a i uplakané dny prosvětluje svým hebkým teplem.
LÁSKA. Díky ní roztávají ledy ve studených, zlomených či uzamčených srdcích. Jen ona má klíč, kterým si odemyká dvířka do našich komnat. Jen ona je tak úžasná a současně tak krutá. Vynese člověka vysoko k nebesům a pak mu odepne křídla a on letí stejnou rychlostí k zemi, aniž se stačí ochránit před bolestí a smutkem, které mu tak krutý pád způsobí.
LÁSKA. Ta tajemná čarodějka, která nás opije svým kouzelným lektvarem a zahalí do oparu sladké nevědomosti.
LÁSKA. To hrající si dítě, které s důvěrou zažehne zápalku a přitom si neuvědomí, že z malého tančícího plamínku vyroste záhy velký silný bojovník, jehož spáry zničí veškerou víru vloženou do onoho jiskřivého světýlka.
Co je to LÁSKA? Kdo je ten tajemný návštěvník našich srdcí?
S oblibou říká Mám tě rád, ale umí vlastně skutečně a navždy milovat?