Když se řekne...

Zdravím, pokud jste právě začali číst a hledáte osnovu, nehledejte. Já osnovy nerada. A přestože ještě studuji, tohle není práce ze školních lavic. Vy naši profesorku na češtinu sice neznáte, ale věřte mi, že ta by nám téma jako: Co je to láska, nikdy nezadala.
Ano, téma omýlané staletími a tisíciletími pořád dokola. Vše co mohlo být řečeno už nejspíš padlo. Mně to ale nedá, oklonosti mě nutí lásku stále řešit, a pokusím se tedy na ni aspoň podívat z jiného úhlu.
Nejlepší bude asi úhel pravý. A pravá láska hory přenáší, jak by řekl klasik. Zrodila se proto, aby se vrazi a sebevrazi měli na co vymlouvat, podotkl by možná cynik. Filosof by zase brblal jak je všechno relativní, cholerik by přistiženě vyndal nůž nevěrné manželce z břicha a melancholik by se nejspíš rozplakal. Ale my si přece na kuře hrát nebudeme.
Nebudeme ani rozebírat jednotlivé typy lidí. Jsme tu pro lásku. Tedy proto abychom ji rozebrali a pochopili. Nepovedlo se to ale milionům snaživců před námi, a úspěšní nebudeme asi ani my. Jedno je ale jisté.
To že lidé se z lásky rodí, kvůli ní žijí a pro ni umírají. Stejně tak jako pro peníze, kvůli drogám nebo alkoholu. Je tedy láska jen jednou z dalších civilizačních chorob?