Vzpomínám

Přála bych si najít lásku,mít svou vlastní lásku na provázku.
Tahat něžně za nitky provázku a nezranit tak nikoho a ničí něžnou lásku.
Opatrovala bych svou krásku,postavičku rozvernou –svou lásku.
Néé …
Měla jsem lásku,už celkem dlouho to je,
byla jsem tou kráskou,co svého chlapce miluje.
On mě však jednou opustil s v srdci zůstal žal,
Ránu otevřenou na mě dopustil,a šel cestou svou si dál.
Já po čase našla si,chlapce upřímného,milého leč né-mého,
Nebyl to on mé srdce jediné,pro než dnem i nocí pláče mé srdce „nevinné“.
A tak zazněla slova z mých úst a rozhodně ne jedinkrát – „nám by to neklapalo,alespoň ne tentokrát“
Byla jich spousta,a taky nejspíš bude,jen proto že dodnes,když nejen mé oči střetnou se sním ,že stále ho miluji ….ach to už přeci vím