Teď je řada na Tobě!!

.. co tímhle sezením a psaním přiblblejch romanatickejch básniček chceš dokázat..? No, sorry jako, že se ptám, to je jasný, že asi mu vyznat lásku… ale, prosim Tě, probuď se.. je 21. století.. Myslíš, že by ti nějakej kluk skočil kolem krku jen proto, že mu napíšeš pár veršíků na kus cáru papíru..? Jestli si myslíš, že jo, tak ti teď řeknu narovinu, že ne… velkejma tučnejma písmenama NE. Tady nejsme v romantickym americkým filmu, kde mávne princezna kouzelnym proutkem a dva se daj znova dohromady.
-Teď je řada na Tobě, Jean!! Tak se koukej probudit z nějakýho snění a začni něco dělat. Takhle se nikdy nehneš z místa.. Nebo si myslíš, že on to měl tak jednoduchý?? No neměl! Si vzpomeň, jaký to bylo, když tě pořád vídal a nevěděl, co od tvýho vztahu nebo chování může čekat.. Jednou jsi dávala najevo, že to chceš zkusit, pak, že zase nevíš, že ti tvůj připitomělej mozek radil jinak… A na konec jsi udělala tu největší kravinu na toho Silvestra! No jen se nesnaž z toho vykrucovat.. můžeš si za to sama, žádný omluvy, čas nejde vrátit, to sama dobře víš!! Kdybys nebyla pitomá a nechtělo se ti s kámoškou na Silvestra do Boleslavi, co? Jasně, zase něco novýho, nový lidi.. a k čemu ti to bylo, co?.. K ničemu, ale to ti teď říkat nemusím, to už víš sama!
Dobře, chceš na to zapomenout, to vím, tak se v tom dál nebudu patlat, ale myslíš, že na zradu se dá tak lehce zapomenout..? Jak by ses chovala ty, kdyby to někdo udělal tobě..? Hmm, no si to přiznej, moc dobře tě znám… nejdřív bys byla zklamaná, pak bys byla naštvaná, pak bys začala bulet a pak bys přemejšlela o tom, jestli ti za to ještě ten člověk stojí, dát mu druhou šanci… No a ty se mu teď divíš..? ? Já teda Ne! Si představ, takový přátelství a pak taková rána… nebylo to snadný. Vím, že tě to teď taky bolí, ale jeho to taky bolelo!!! A tak se snažil si najít novou cestu životem a jít prostě dál… A když to dokázal, když se s tím vyrovnal… co se pak stane?
Ty, no jasně, uvědomíš si, jak je pro Tebe důležitej a všechno chceš vrátit.. ale pochop, to, že na něj jednou (sotva) zamrkáš, napíšeš pár básní a nějakou úvahu, ve který si vylejváš svý srdce, ho fakt nerozhodí.. i když vím, že to myslíš upřímně. . . Ale, víš, možná bys měla už konečně něco udělat.. nějakej první krok.. myslím, že on udělal už dost… ukázal ti, že mu nejsi až tak lhostejná, ale tím, že budeš dál jen čekat, nic nevyřešíš. Nepiš jen o tom, co bys chtěla udělat, ale prostě to jednoduše udělej..
Seber prostě tu tvoji odvahu, kterou máš zahrabanou někde pod sto tisíci myšlenkama a něco udělej.. klidně něco bláznivýho, protože nemáš co ztratit.. a jestli mu na tobě záleží a má tě fakt rád, uvidíš, že tě jen tak neodstrčí… Vždyť jsi sama říkala, že i kdyby to mělo být jen to přátelství, který bylo před rokem, kdybys s nim mohla třeba jen tak chodit ven a kecat, něco podnikat, tak bys za to byla nejvděčnější osoba… Není to tak??! Vím, že je, tak vidíš…
Ale už s tím prostě něco dělej a nečekej… nebo z Někdy opravdu zbude Nikdy… Jsi už dospělá, tak se nestyď, KARKULKO!!