Ztracená holubice

Nakreslil jsem na bílý papír holubici.
Ale než jsem jí stačil vystřihnout, tak mi uletěla.
v hlučné místnosti je náhle klid, deska přeskakuje a všechno je tak jak má být, zdá se....
Musím jít, Musím jít. Západ Slunce nic nezměnil.
Romantiku nic nepřičaruje.
Mám tě uhodit ? Jak ti mám dokázat, že mi na tobě záleží.
Podlaha je čistá, můžeš si lehnout.
Na nebi kdysi svítila žlutá záře. A patřila zrovna té hvězdě, která teď padala nad mojí hlavou.
A když tu tak sedíš a jenom čumíš do té prázdné tmy se skleničkou v ruce.
Ráno čeká,
tu skleničku jsem rozbil o zeď, byla ještě plná. To nevadí ten flek uschne.
Tak ještě jednou, ještě jedno zkus se zvednout.
Ten flek uschnul, stopy po červeném vinu zůstali.
zpívám si smutnou písničku. Vlastně si jenom broukám melodii. Nejsou na ní noty. Slov bylo vymyšleno už moc.

Vymaloval jsem si pokoj, po fleku už nejsou památky, ta nová barva mi svěčí.
Otlouk jsem si kolena, než jsem se naučil chodit, ale stálo to za to...