Láska dnešní doby

George Eliot

Copak je na světě krásnější věc nežli dvě lidské duše, které se spojí, aby posilovaly jedna druhou, aby se vzájemně podpíraly v zármutku, sdílely spolu radosti a splývaly v jedno v tichých nevyslovitelných vzpomínkách?

Láska jistě patří mezi nejkrásnější věci v životě, mezi nejkrásnější představy a nejkrásnější vzpomínky. Každý, kdo má alespoň špetku fantazie, si po přečetní tohoto citátu představí to, co je tomu nejbližší. Dvě objímající se osoby? Dva milující se lidi? A nebo prostě jen pár držící se za ruce?
Mám ale pocit, že v dnešní době už tyto věty nepředstavují ,,definici'' lásky. Možná jen pro hrstku lidí, když v to věří. V současnosti jakoby láska vymizela. Ano, jsou rodiny, vztahy, páry a milenci, ale je v tom opravdu ten pocit lásky?! V dnešní době polovičatosti, hrubosti, spěchu a zjednodušování? V dobách minulých se psaly básně, sonety, city se vyzpívávaly v písních a láska se zpodobňovala na malířských plátnech. A dnes? Dnes pípne mobil a mladá dívka si přečte SMSku: ,,Miluju te''. A tím je to vyřízeno. Ona je spokojena, ale je to tak správně? Psát místo básní SMSky a místo milostných písní e-maily? Je to neosobní, nevyzařuje z toho cit, který by měl, jsou to jen pouhá písmenka, která vyšumí do ztracena, pokud je ona dívka z mobilního telefonu vymaže.
Lidé jakoby neměli na lásku ani čas. Škola, práce, budování kariéry, rodina, děti. Ale můžeme mezi tím vším dát partnerovi a dětem dostatek lásky? Mezi tou prací, shonem a touze po tom, mít se co nejlépe? S láskou žádný člověk není chudý. Ale většina se rozhodne spíše pro peníze. Bohatí... ač vlastně chudí...?!
Všechno nahrazujeme jen určitým citem, který má do lásky daleko. Neříkám, že se takto chovají všichni lidé, ale zkuste se rozhlédnout kolem sebe. Zastavte se na chvíli v tom davu lidí a pozorujte mladé, jak se k sobě chovají. Jak si dávají najevo tu onu lásku. Pod láskou si představím obětavost, oddání se tomu druhému, souznění, důvěru, či jen prostě ten mlhavý opar snění a zamilovanosti. Láska je vrcholem společného bytí dvou lidí, které nic nerozdělí.
Když vyslovím ,,miluji tě'' nebo samotné slovo láska, musí to být doopravdy. Musím to tak cítit, musí to být pravda. Láska je přeci velmi silné slovo, proč se tedy teď používá jako běžná fráze? V mnoha případech asi není myšleno vážně. Pro velké množství lidí je to prostě jen slovo. Slovo, které řeknou, co možná i potěší. Nevidí za tím žádný závazek, vždyť slovo ublížit nemůže?! Ale podle mého je tato ,,běžná fráze,, zavazující. I když třeba jen pro mne samotnou, ale je. Je to nevyřčený závazek mezi dvěma lidmi.
Přežije tedy vůbec láska dnešní dobu? A nebo v budoucnu už se na ni hledět nebude a budeme si vybírat partnery jen podle majetku, vzhledu či jiných ,,společensky'' prospěšných kritérií? To nevím. A vzhledem k tomu, co vidím dnes, snad ani vědět nechci. Nebuďme těmi sobci, kteří se z nás vlivem doby stávají. Rozdávejme a přijímejme lásku, pokud je myšlena vážně. Vždyť je tak krásné milovat. Nechte lásku přežít do dalších let.