Láska

LÁSKA

Sama tak někdy přemýšlím, kde se ten zvláštní cit k někomu vzal. Z ničeho se nezrodil... a přece existuje. Není to jenom zahledění do někoho, ale je to na celý život. Cítíte se, jako kdyby vás půlka chyběla - přesto jste celá. Ale uvnitř pořád hledáte a hledáte spřízněnou duši, která by vás mohla mít ráda. Hledáte po celém světě, až najdete svoji druhou půlku. Nejsmutnější je na tom, že se třeba trefíte, ale ten druhý to tak necítí. A přemýšlím proč. Teď bych řekla, že většina hodnotí lásku podle krásy a né podle duše... je to asi přístup většiny lidí. I když takhle by se neměli posuzovat, ale přece jenom - jak by ho mohl člověk zaujmout, když není hezký a dobře nevypadá. Až pak, když ho pozná víc, zjistí, že je třeba nafoukaný nebo má příšernou povahu. A na toho, kdo ho měl doopravdy rád, si vzpomene až na tu poslední chvíli, kdy bývá většinou pozdě. Člověk pak najednou přestane věřit sám sobě a myslí si, že ho nikdy nikdo nebude mít rád a brát takového, jaký je.

Kde se tu vlastně vzal tenhle prostý cit? To nikdo neví. Každého zasáhne náhodně; láska dvou lidí je to nejhezčí, co může v životě být. Když se dva lidi na chvíli od sebe odloučí, lásku to posílí. K lásce patří i romantika a k romantice něžná krásná hudba.

Člověk,který je zklamaný zlomeným srdcem, si nejčastěji pouští smutné písničky, které ho na jednu stranu strašně posílí, ale na druhou i trochu rozesmutní. Vrátí ho do pravé reality, kterou by nejraději vymazal ze života. Na člověka, kterého milujeme, se těžko zapomíná a trvá to delší a někomu kratší dobu, ale musím konstatovat, že není zamilovaný ten, kdo nemiluje navždy!