Rozchod

Rozchod je jako úmrtí. Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. Stejně tak je to s rozchodem. Jakmile sedíte doma sami, míhají se vám v paměti jen dobré zážitky s vaší partnerkou. Ty ve vás vyvolávají emoce a vám je z toho strašně. Cítíte, jak byla vaše bývalá láska výjimečná a zjistíte, že jste ji velmi milovali a začínáte hledat chybu, kvůli které jste se rozešli.

Konec vztahu je vždy velice bolestný a vyvolává v nás nepříjemné pocity. Cítíme obrovskou bolest a bezmoc, jsme zoufalí, osamělí, máme pocit, že za nic nestojíme a že to prostě nepřežijeme. Trápíme se nad společnými prožitky, které pro nás v době čisté lásky a zamilovanosti byly ty jedinečné.

Na rozchod se nedá jen tak zapomenout. Možná to nechcete slyšet, ale na svoji lásku bývalou nikdy nezapomenete, pokud jste s ní strávili nějaký čas. Nejde přece smazat jen tak pár let vašeho života. Smazali byste i kus sebe a životních zkušeností. Ale budete muset smazat kus svého srdce, alespoň pro začátek, abyste rozchod přežili, pak časem se vše zahojí a vy budete moci dál zase žít.

Nemá cenu vracet se zpět do stejné řeky... nemá cenu ztrácet síly v boji, který je předem prohraný. Hlavní problémem opětovného vztahu se stejným člověkem je, že navážete tam, kde jste skončili. I kdybyste se snažili vzít vše od začátku, vrátíte se brzy do vyjetých kolejí... a to se stalo i mně... už jsem opět na jiném břehu než člověk, se kterým jsme měli společné plány, je to díky nerozhodnosti člověka, kterého jsem vždy tak milovala a miluji. Rozchod však považuji za jediné řešení... z mé strany. Já jsem již vyčerpala veškerou sílu a energii k tomu, abych vztah udržela. Chtěla jsem vydržet, ale mé síly došly o něco dříve. Asi to tak má být, aby už přestalo trápení, kterým naše láska byla v posledních měsících. Alespoň já jsem to takto cítila. Za naši lásku jsem bojovala dlouho, opouštím něco, čemu jsem tak věřila...

Když Bůh stvořil člověka, byl už hodně unaven, tím se mnohé vysvětluje. (Mark Twain)