Otázky bez odpovědí

Lásku neničí ti, kteří ji zpochybňují, podvádějí, kteří jí opovrhují a kteří se jí bojí - naopak, ti jí dávají význam. Lásku ničí a degradují ti, kteří ji činí zodpovědnou za jizvy na svém lidství, kteří po ní žádají, aby byla podřízena člověku. Činí z ní jakýsi prostředek k vlastnění druhého člověka, potřebu existovat vedle někoho, odraz vlastní sebelásky a ideál, který jednoduše neexistuje. Láska se počíná tam, kde vzrostlo i umění žít - schopnost vnímat a milovat svět, lidi a bez podmínek radovat se z toho, co bolí, z toho, co hřeje, nezatracovat minulost a nést s ní zodpovědnost za to, kým jsme byli. Teprve tohle umění utváří přátelství, svědomí, charakter, hodnoty, zásady... lásku.
Neexistují v ní pojmy jako zrada, konec, bolest... ona je úrovní poznání. Láska nemá nic společného s osudem... láska nemá nic společného se silou nebo mocí... láska nemá nic společného s náhodou... láska nemá nic společného s přízní.... láska je zejména plod... toho, kým jsme, kým jsme byli a kým chceme být. Zcela jistě není zapomenutá a není jí nedostatek - je jí tolik, kolik je lidí, kteří jí jsou hodni. Pro ten zbytek je tu ona "Láska", která obrací vášně pouze k druhému člověku a její síla není ani natolik velká, aby zbořila jejich vlastní ideál - TAKOVÍ LIDÉ CHTĚJÍ BÝT BUĎ LITOVÁNI NEBO OBDIVOVÁNI.
Bohužel, takoví lidé o lásce nejraději káží, vystavují ji na obdiv a používají ji jako alibi. Naštěstí pro ně - jejich arogance, pocit nadřazenosti a neznalost jim málokdy umožní tohle tajemství prohlédnout... takové povahy zatracují a ubíjejí lásku s takovou lehkostí, s jakou tvrdí, že prý milují. A s tou samou lehkostí nazvou láskou i každý "spolek na ochranu společných zájmů". Každý hledá si tedy to, co mu náleží a na konci máme všichni svou šanci na štěstí - a tak, jak žijeme, tak i milujeme, tak i tvoříme... a tak vidíme svět.