Tobě....

Ahoj, to jsem já...
Víš, já ani nevím, jak to říct.
Ze všech Tvých životních cest
jsem na té, co je úplně nejdál.
Ačkoli jsem tam nedošla svou vinou...
A přitom tu stojím vedle Tebe.
Celou tu hrozně dlouhou dobu...
Všechny ty dny, kdy navenek je všechno ok...
No, prostě to tak je.
Lidi se rozchází a život jde dál.
Jenže já tu pořád jsem.
A pořád stojím vedle Tebe.
Klidně to přiznám, že zbytečně.
Protože ty jsi jinde a vždycky jsi asi byl.
Víš, to jen ten pocit, že to tak má být,
to ten nás asi zmát.

Já nevím!

Stejně tu budu stát dál.
A nechci řešit PROČ.
Protože jedinou odpovědí jsou ta dvě slova.
Ty víš, která myslím...
Ta, která mi už nechceš nikdy říct.
Budu tu dál.
Pořád ta malá vedle Tebe.
Protože nemám kam jít dál.
A ani nechci...
Tak,
to bude asi všechno,
co Ti nedokážu říct.