O městě

O městě

Anotace: staronová láska jedné z milionu

Jsi tak krásná. Jsi krásná, divoká, jiskříš, záříš životem a já jsem teprve dnes zjistila, že tě miluji. Miluji tě tak, jak sestra miluje sestru, jak dítě miluje matku, protože ve tvém lůně žiju, živořím, smutním, křičím vzteky i skáču radostí. S každým světlem jsi krásnější, a přece bys nebyla tak okouzlující bez svých stínů. A světlem i stíny jsem dnes večer prošla, šťastná tak, jak jsou šťastní jenom blázni, protože jenom oni hledají štěstí v uličkách mezi historií, jenom oni se v těch skulinkách potichu i nahlas smějí, protože žít je přece krásný. Protože je krásný žít nejenom okamžikem, ale i vzpomínkami, protože je krásný mít chvíli pro sebe a přece nebýt sám. Rozestoupilo se přede mnou Rudé moře, protože i já jsem jiskřila tvým odrazem, byla jsem aspoň pro tenhle zvláštní večer stejně jedinečnou.
Šla jsem tam, kde šla historie - v takových chvílích jsem našlapovala opatrně a dýchala tiše – šla jsem tam, kudy historie teprve projde a občas jsem i běžela, ať mi ta budoucnost neunikne, ať mi neunikne tak, jako mi proklouznul mezi prsty ten navýsost vznešený pocit, po kterém už jenom lapám a dlaně mám pořád prázdné. Jenom nitka večerní a tolik tajemné atmosféry mi zůstane vpředeno do paměti.
Kdybych byla básník, řekla bych, že jsi i vrtošivá jako milenka nad ránem. Ale já jsem jenom malá básnířka, a tak jsi prostě vrtošivá, mocná, stověžatá. A jsi moje, moje, Praho. Vždyť ty jsi krásná...
Autor Melitelee, 07.12.2007
Přečteno 345x
Tipy 2
Poslední tipující: La Suneteto
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

Haštalská, Kozí, ... proplétám se uličkami a vyhýbám se rušným širokým ulicím. Ale úplně vyhnout se jim nedá. Minimálně musím přeběhnout Pařížskou, abych se dostal na Josefov. Židovský město je jedno z nejmagičtějších míst Prahy. Zastavím se u každé synagogy a na mysli mi vyvstávají různé obrazy.
Čas letí, kam teď? Vzpomínky na mě křičí zpoza každého druhého rohu. A lákají... sem pojď, vzpomínáš, jak tehdy... Tak jo, projdu Klementinem, když už jsem ho dneska vzpomněl, na Křižovnický náměstí a přes Karlův most. Později jsem tudy už moc nechodil. Ve dne v noci tu není kouska klidu, davy lidí.. Vzpomínám, když jsme si na most chodili večer poslechnout písničkáře. A cestou potkávali hnusný žlutobílý volhy kluků z pátý bé. No, jsem skutečně rád, že jsou ty zlé doby pryč, nicméně kamsi zmizela i ta atmosféra. Rychle most přejdu, i to je celkem problém. Hned za řekou seběhnu dolů, k Lužickému semináři, a najednou je klid. Hned za rohem nejfrekventovanějších turistických tras vládne nádherný provinční klídek. Turista jen semo tamo, spíš zbloudilý. Lužický seminář, to je symbol tisícileté sounáležitosti Čech s Lužicí. Prakticky každý, kdo v lužickosrbském národě kdy něco znamenal, studoval ve zdejším semináři. Zrušen byl až ve třicátých letech dvacátého století, kdy studium v semináři zakázali Lužickým Srbům nacisté. Dnes už o Lužici málokdo ví, i to, že jazykově je to nejpříbuznější národ. Mě historie vždycky zajímala, takže má Lužický seminář pro mě osobní kouzlo. A dýchají na mě z něj staré dobré časy časy jednoty zemí koruny České.
Ještě zapadnu do Vojanových sadů. Sedím, kochám se a snažím se moc nepřemýšlet. Ale realita se neodbytně připomíná. Už to vezmu přímo na krtka na Malostranskou. Pro dnešek vycházky stačilo, i když nebyla moc dlouhá. Pamatuju, jak jsem se jednou vydal z Dejvické až na Budějárnu...

Teda Melitelee, ty jsi mi ale inspirace...:-))

10.12.2007 09:03:00 | La Suneteto

líbí

Jinak neskutečně poetické!

Najednou tam zase jsem...
Vydávám se z Kulaťáku Dejvickou, přeběhnu silnici a toulám se na baštách. Je tu krásně. Nedivím se, že tu chtěl svýho času bydlet Klaus. V obecním šest plus jedna za dotovaný nájemný. Nakonec z toho sešlo, i přesto, že to bylo v dobách jeho největší slávy a i já jsem tehdy podlehl jeho charismatu, tahle kulišárna mu neprošla. Ale co, vem ho čert, nebudu si kazit procházku vzpomínkami zrovna na něho. Co ten nám toho nabulíkoval... A jsem na Letné. Prej tady má stát nějakej novej fotbalovej megastadion. Jako by nestačil ten sparťanskej naproti, prej potřebujeme Náááárodní stadion. By mě zajímalo na co. Nejsme Brazílie, aby tady chodilo na fotbal 100 tisíc lidí, ligová návštěvnost je prachmizerná a kvůlivá těm pár mezistátním zápasům? Prej ve státě nejsou prachy... asi jak na co.
Vedle pak má stát ta chobotnice. No nevím, mě osobně se moc nelíbí, ale otřískat prachy na knihovnu s unikátním a superrychlým systémem vyhledávání knížek, to mi žíly nerve. Klementinum je sice úžasné, ale s provozem NK to bylo zoufalý. Raděj jsem chodil do městské knihovny. Ale to jsem se ocitl nějak daleko. Teď sedím na šutru a koukám dolů na starý město. I soudruhu generalissimovi se ten pohled musel líbit. Toho naštěstí už nepamatuju, ale kyvadlo, kyvadlo bylo dobrý! No nic, jdem dál. Seběhnu dolů a přemýšlím kam teď. Vydám se po nábřeží a řeku přejdu až po Štefánikovým mostě. Pak se hned vnořím do uliček Řásnovky. Přemýšlím, jestli si Foglar vypůjčil ten název zrovna tady. Je pravda, že zdejší uličky inspiraci nabázejí plnými hrstmi. Na jeho knížkách jsem vyrostl. Měl jsem to štěstí, že jsme ty knížky doma měli. Měl jsem vůbec štěstí, že mě formoval duch skautingu a starých dobrých konzervativních hodnot. Docenit to dokážu až dnes.

10.12.2007 09:02:00 | La Suneteto

líbí

"Sláva tobě, Praho, matko blahoslavená!
V průsečíku dávných cest jantaru stavěná.
V pozůstatcích vlhkých vůní cítíš keltská opida,
v žaláři národů spíš - čekáš co ti Vídeň dovolí a dá.
Temná zákoutí Týnského chrámu - Praha husitská.
Alchymií věků dýcháš rudolfínská magická.
Pootevřenými veřejemi Evropy řve své sny sprostá Praha nevěstek,
Praha dobývaná pleněná sama v sobě dusí vztek.
...."

Tuhle znáš?
Vladimír Merta - Praha magická

10.12.2007 09:01:00 | La Suneteto

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel