Když rozum radí srdci

Jako název mě napadlo něco jako – Když rozum radí srdci – ale ještě nevím.

Haló! Prober se, člověče! Celou dobu co Tě znám, lítáš s hlavou v oblacích. Myslíš si, že Tě bude mít někdy někdo rád, viď? To se teda šeredně pleteš! Nebude, jak Tě něco takového mohlo někdy jen napadnout? Takové štěstí Tě prostě nikdy nepotká. Možná Ti může být s někým chvíli krásně, ale nejsi, doufám, tak naivní, že si myslíš, že to bude napořád! Prostě otevři oči – sice bude pořádně bolet, až dopadneš na zem, rozhlédneš se kolem sebe a uvidíš tu krutou realitu, ale stejně Tě to jednou čeká. Proto by bylo nejlepší, když přestaneš snít tu svou pohádku už teď a z toho dokonalého človíčka, co Ti zamotal hlavu, si uděláš kamaráda, dokud Tě bude mít rád. Vždyť přeci víš, že on má pořád rád někoho úplně jiného, někoho, kdo Tě hravě smete z pole, pokud bude chtít. Už by sis to mohl konečně uvědomit, copak Tě ty předchozí zkušenosti nenaučily vůbec ničemu? Hluboko uvnitř přece cítíš, že se mu nemůžeš rovnat, i kdybys sebevíc chtěl, konečně si to připusť. On stále miluje někoho stejně dokonalého jako je on, ale až se z toho dostane, bude milovat znovu, ale ne Tebe – prožívají snad všichni kolem sebe pohádku? – bude milovat opět někoho stejně dokonalého. Ty se na tu úroveň nikdy nevyšplháš, přestože se snažíš, jak nejlépe to dovedeš. Pro Tebe si láska místo nenašla. Věř mi … prosím. Nechci, aby ses zklamal.

Simulka