Láska

16.6.2000, Úterý
Můj milý deníčku, chtěla bych se ti představit. Jmenuji se Verča, je mi 15 let. Chodím ještě na základní školu v malým městě, kde bydlím. Mám tady spoustu kamarádů, na které se můžu spolehnout, příbuzných, a tak... vůbec známých. Myslím si, že jsem mezi lidmi docela oblíbená, takže bych určitě s nikým neměnila... občas si až říkám, že je můj život příliš dokonalej...

17.6.2000, Středa
Den jako každej jinej. Šli jsme s kamarády ven a jen tak si povídali. Byla tam s námi i Alena, moje nejlepší kamarádka, se kterou si říkáme úplně všechno... teda, skoro všechno….

18.6.2000, Čtvrtek
Nejhorší den mýho života! Ve škole jsem se Aleny zeptala, jestli by se mnou nešla ven, že jí potřebuji něco důležitého říct.
Když jsem jí řekla, co jsem měla na srdci, otočila se ke mně zády. Chovala se ke mně jako ke kusu špinavýho hadru, jako kdybychom nebyly kamarádkami už od školky... Proč ale? Co jí tak vadí na tom, že jsem lesba?

19.6.2000, Pátek
Pátek! Konečně pátek! Už se tak moc těším na víkend, až odejdu ze školy. Můj skvělej život se rozpadl tak rychle, jak to jen šlo. Mnou znechucená Alena se o svůj včerejší zážitek totiž podělila snad se všemi, co zná a ti to nejspíš udělali taky.
Cítím se tak zbytečná, odstrčená. Když na chodbě potkám kamarády, trpím. Ty jejich vražedný pohledy…. Copak se najednou změnilo? Proč si holky myslí, že se se mnou nemůžou bavit, když se mi nelíbí kluci? Proč jsou tak povrchní...?!...

22.6.2000, Pondělí
Každý člověk se potřebuje někomu svěřit. Myslela jsem si, že od toho tady mám svoje přátele, ale byla to chyba. Řekla bych, že možná životní. Cítím se tak sama... vůbec nevím, co dělat. Přemýšlím o různých možnostech… třeba i skončit se svým životem… Nevím, jestli má ještě vůbec cenu být tady. Tady, kde o mě už nikdo nestojí.

22.7.2000, Středa
Už je to měsíc, co jsem sem naposledy psala. Přiznávám, že tohle byla asi nejdůležitější doba v mém životě. Pochopila jsem spoustu věcí a myslím, že už jsem o něco vyrovnanější než dřív. Moc mi pomohl můj bratr, který se o tom všem dozvěděl ve škole. Neotočil se ke mně zády jako ostatní. Seznámil mě s jeho přáteli, kteří mou orientaci už nebrali jako problém, což mi opravdu hodně pomohlo. Taky jsem se seznámila s Markétou, skvělou holkou. Nyní s ní chodím a zvládám přehlížet ty zvláštní pohledy okolí...
Vždycky jsem holkám záviděla, když byly zamilované. Myslela jsem si, že já tak šťastná nikdy být nemůžu. Ale naštěstí jsem se zmýlila. Teď už vím, že úplně jedno, jestli člověk miluje stejné nebo opačné pohlaví, než je on sám. Láska může být mezi kýmkoliv. Možná, že kdyby si to uvědomili všichni, žilo by se nám tady líp...