Jsi to ty!

Každé ráno jsem se probouzela se stejnými myšlenkami. Byl to kolotoč, který se stále jen a jen dokola točil. Byli to myšlenky beznaděje, bez lásky, bez pochopení. Sice s občasným románkem, který se zdál nadějný, ale stejně nakonec byl každý den stejně šedivý a stejně nudný. Zdálo se mi to nemožné, potkat toho pravého. Ale jednoho dne se to stalo.
Ty jsi mě oslovil, pamatuji si na to jako včera, i když je tomu už tolik let. Bylo to ve vlaku plném jiných a velmi krásných žen, ale ty jsi oslovil mne! Cítila jsem se jako ošklivé káčátko, ze kterého najednou vyrostla labuť, která je krásná, majestátní, a každý trne nad její krásou.
Od toho dne bylo vše jinak. Už jsem se neprobouzela s myšlenkami plnými beznaděje a každodenního kolotoče. Dny se nepřestaly podobat kolotoči, ale byl to kolotoč plný nedočkavosti, až tě budu moci zase spatřit, až se tě budu moci dotknout, až konečně přijdu z práce a budu tě moci obejmout. Každý den jsme si užívali, jako by byl poslední, každý den byl jako v jiném světě, neměli jsme sice moc peněz, ale zato spousty lásky.
I když jsme jeli na dovolenou pod stan, celý týden propršelo a kemp byl přecpaný. My jsme si však dokázali užít týden jako na krásném pustém ostrově plného slunce a krásných písčitých pláží. Na každé tvé vyznání si vzpomínám, jako kdybys je řekl včera… na tvůj první úsměv, dotek, polibek, na tvé první miluji tě, na tvou žádost o ruku, na tvé ano, co jsi mi řekl před oltářem.
Naučil jsi mne vážit si každého dne, hodiny i minuty. Dokonce jsem měla ráda i naše hádky, které přišly, protože po každé hádce plné blesků přišla chvíle plná paprsků a něžných slov. Společně jsme překonali každou překážku, dokonce i ty nejbolestnější. Tu, že nemohu mít děti, i smrt našeho adoptivního syna. Přes všechny tyto nepřízně osudu náš vztah neutrpěl ztrátu lásky a důvěry.
Teď si již každý den neužíváme, jako by byl ten první a zároveň i poslední, můžeme si dovolit dovolenou na krásném pustém ostrově plném slunce a krásných písčitých pláží, na kterém už není ta romantika, kterou jsme si dokázali vytvořit v přeplněném kempu plných deštivých dnů. Jsem však s tebou stále ráda, ráda se na tebe dívám, jak spokojeně odpočíváš a jak se na mě šťastně usmíváš.
Nedokáži pohlédnout zpět na šedivý kolotoč, který jsem prožívala bez tebe. Každý den bez tebe by byl plný trápení a beznaděje. Proto tě prosím - neumírej a vydrž se mnou ještě pár let. Ty jsi druhá polovina mého já! Jsi to ty, mé lepší já, které jsem našla! Miluji tě a nikdo tě nemůže nahradit!
Ani po těchto slovech jsi mne však neposlechl a zemřel jsi mi v náručí. Od té doby si stále dokola opakuji, co je to láska? Už je to dlouho, co jsi zemřel, a já jsem konečně našla odpověď na mou otázku. Láska je dar, pocit, který musíme sami prožít, abychom pochopili; nedá se koupit, ale přesto za ní stojí položit oběti, láska je pojmenování pro osobu, kterou miluji, tedy pro tebe, můj jediný…