Láska...

Ačkoliv se může člověk snažit hledat lásku na mnohých místech a věřit, že ji již našel, pravdu může být zhola jiná. Není tak problém ve vás, jak by se zprvu zdálo, vy jste přec snažili a pokoušeli o ni, ale ve vašem okolí. Dlouze jsem přemýšlel, kde jsem učinil chybu a došlo mi, že ona hrubka je již v zárodku. Už v tom, že ji hledáte, vystavujete se nebezpečí. Může vás tak čekat zranění, nedozírná samota onoho pokoušení o tento pocit a konečně i neúspěch. Jakmile se však ponoříte do hledání nebo už do samotného citu, zjistíte, že to stojí za to. Všechna ta bolest co později přijde, útrapy a slzy kvůli protějšku ke kterému budete cítit onu vášeň a splanutí...
Jakmile se zamilujete, jakmile se vám sevře srdce, když budete opouštět někoho, na kom vám ze srdce záleží, není cesty zpět. Pokud se nevyrovnáte s tímto hlubokomyslným pocitem, nejste za toho koho se považujete, protože právě tohle je to ono. To co vás k někomu přitahuje, to co vás nutí na něj myslet. A nezáleží na tom, jestli to je po dnu, týdnu, měsíci, rocích...láska si nevybírá a pokud vaše srdce prahne po druhém už teď je to naprosto v pořádku. Jakkoliv se může zdát být šílené být zamilován na první pohled, je to holý fakt. Srdce zkrátka neporučíte a když to na vás přijde, tak to tak je a nikdo s tím nehne, ať se sebevíc snaží, snažíte.
Láska nemá definice, láska nemá pravidla. Proto nelze brát vážně ani tento text, neboť cokoliv si přečtete může mít svůj protipól. Každý cit má své opodstatnění, svou příčinu. Už jen proto je každý stav zamilovanosti tak individuální a originální. Nikdo nikdy nepochopí, proč a jak cítíte, když jste v lásce. Snad jen váš protějšek se kterým si rozumíte a ani to tak nemusí být. V tomhle ohledu je nesmírně těžké se do někoho vcítit. Ale pokud se o to chcete pokusit, zkuste podržet kamaráda, když je v čirém zoufalství z nešťastné lásky, zkuste být šťastní z kamarádčiny zamilovanosti k partnerovi, pak alespoň svému příteli zlepšíte/vylepšíte náladu.
Život není pohádka. Nevěřím, že existuje mnoho lidí, kteří na pohádky věří. Bohužel, já jsem jeden z toho mála, který věří na Krásku a zvíře, Lady a Trampa a Popelku. Proč, sám nevím. Jakkoliv se snažím stát pevně na zemi, koukat dopředu a ne na nebe, věřit, že svět je šedý a ne růžový, nejde to. Snahu zapadnout do konzervativní společnosti jsem zahodil už dávno. Až příliš se liším na to, abych cokoliv měnil. A mé sny a touhy jsou sladší, než nejsladší karamelka. Až příliš věřím na skutečnou a pravou lásku. Až příliš se pokouším utěšit, že tam venku někde čeká princezna ve věži pro kterou bych na bílém oři přijel.
Jakkoliv se díváte na zamilované páry, onu lásku nebo snad nezkrotné touhy být s někým spřízněni, nevzdávejte se těchto tužeb. I kdyby jste se na konec měli trápit, brečet nebo svou bolest souznít u flašky alkoholu (na to se vykašlete, nepomáhá to), zkuste to. Na závěr snad jen dovětek, který zpívali nesmrtelní kluci z Beatles, zazněl v Moulin Rouge a Across The Universe, který se pro mě modlou:

“All you need is love!”