Absolutní štěstí

4. 2. 2008 23:32

Lásko, rozhodla jsem se, že ti napíšu něco krásného jako vzpomínku na tyto dny plné radosti a čistého štěstí. Může se stát, že všechno dopadne špatně a pak těchto pár řádků bude sloužit jako kýčovitá vzpomínka či zapadnou v zapomnění. Může se však stát, že i v nás se najde trochu toho sentimentu a vzpomeneme si rádi na to, že jsme byli jednou snad i trochu šťastni.

Bylo to mnoho let co jsem po těchto dnech toužila a teď se mi občas zdají jako samozřejmost. Ale není to tak. Nic není samozřejmé a už vůbec ne dlouhodobé či snad dokonce snadné. To, že se teď máme rádi, že se milujeme je krásné a já doufám, že to vydrží co nejdéle, nejlépe navždy.

Je pravda, že jsem již přestala doufat, že se takto někdy budu cítit. Prostě a jednoduše jsem si zvykla v tom životě plném stereotypní šedi. Věděla jsem, že pakliže to tak půjde ještě dál, tak už se to nikdy nepovede. Dostávala jsem se do fáze, kdy jsem začala pochybovat jestli to tak snad není lepší.

Ale není! Opravdu to není lepší! Život totiž musíme žít a ne přežívat. Nikdy jsem nebyla ten typ co se dokáže stoprocentně radovat z toho, že ráno vyšlo slunce. Ano, zářící paprsky mi připadaly krásné, ale ruku v ruce s nimi byl vždy ten nepříjemný známý pocit smutku. Ten pocit samoty a zlomenosti, že krása slunce je na nic, když není s kým ji sdílet.

No a pak k tomu došlo. Prostě jsi mě donutil, že budeme spolu. Ne nebylo to tak, že jsi mě měl jistou. Nepopírám, že jsem pro tebe měla silnou slabost, ale rozhodně nešlo o fanatickou jistotu. Jediný co jsi měl vždy jisté bylo to, že mě tvé činy vždy nějak vyprovokují. Ve finále se mohlo jednat o pouhé dva případy a to buď o nenávist a nebo lásku.

Naštěstí se přihodilo to druhé. A věř mi, že to pro mě nebylo a není vůbec snadné. Ptáš se proč? Lidé, kteří mají a měli v životě lásky dost asi nedokáží pochopit jak obtížné je pro nemilovaného člověka zvyknout si na to, že by to mohla být pravda. Musím říct, že mě občas až děsily některé projevy citu, které bych měla projevovat automaticky a všichni je berou jako samozřejmost. Tak snadné to pro mě ale nebylo a stále ještě není. Jak absurdní je, když má člověk podvědomě strach projevit své emoce.

Možná je to všechno spojeno se strachem otevření se a tím povolení hráze zranitelnosti. Možná je to tím, že jsem již v minulosti tuto hráz otevřela lidem, kteří si to nezasloužili. A proto jsem možná, jak jsem již říkala, na vrch chladná a uvnitř přecitlivělá. Možná, že začnu ztrácet hlas, když chci říct miluji tě, ale věř mi, že to není tím, že bych o tom snad pochybovala. Ba naopak je to tím, že mě děsí, že je to pravda a že se může stát, že to náhle skončí.

Protože pak, po letech šedi na kterou si člověk zvykne a po pár chvílích absolutního štěstí, je těžké zase si zvykat na tu šeď, protože vzpomínky vymazat nejdou a dříve nepoznaný a teď horko těžko objevený cit je pak velmi na obtíž.

A proto chci lásko říct, že jsi ty tím princem, který mě vysvobodil těsně před pádem do propasti, ze které by možná již nebylo cesty zpět. Ale zároveň jsi tím princem, který ze mě udělal princeznu, která si už nebude chtít zpátky obléct popelčiny šaty.

Avšak, kdyby se náhle něco stalo, tak věřím, že nebudu litovat, protože to současné štěstí za to stojí. Chci věřit a proto v to věřím, že ty to cítíš stejně nebo alespoň podobně a že mi pomůžeš pracovat na tom, aby se to jen tak nezměnilo a aby se pro nás ta pohádka dopsala šťastným koncem, že žili jsme spolu šťastně a v lásce až do smrti.

Včera dnes a již teď mohu říct, že i zítra tě i přes tvé nepopiratelné chyby moc miluji a přeji si, ať tyto dny trvají věčně. Ať stále mohu prožívat to jemné brnění, které vždy pocítím, když se usměješ. Ať stále mohu cítit tu mužnou sílu, kterou vyzařuješ. Ať mě i nadále těší tvé spontální činny plné něhy a romantiky. Ať mohu stále mít ten hřejivý pocit, že se starám o muže s duší malého klučíka. Ať mě stále stejně uchvacuje tvůj pohled modrošedých očí. Ať stále staráš se ty o mě tak krásně jako v těchto dnech. Ať stále chci být pro tebe den ode dne lepší a lepší. Ať stále chci, aby tys byl pro mě a já pro tebe vším. A hlavně si přeji, ať to všechno trvá nejlépe věčně.

Tvoje A.