Padlý anděl

Sebrali mi srdce.Zlomili mi křídla.Pošpinili tělo.Zadupali sny do země.Zůstala jen duše.S mnoha ranami,ale odhodlaná.Duše ďábla.Ponechána svému osudu jsem zůstala,s těžkými okovy.Lásky.Krutý nelítostný cit.Sžírá mě a pohlcuje.Zůstavají jen hořké slzy prohry.Zástupy zničených duší mi zpívají na cestu.Nad hlavou se kupí tmavá oblaka.Zrada bolí.Osamělé místo po srdci zeje nekonečnou prázdnotou.Obklopuje mě děsivá temnota.Nejde to vydržet.Žiji ze dne na den.A nemám pro co.Zachrání mě někdo?Sesbírá peří,vratí mi naději a chuť do života?Ukončí tuhle noční můru..?Podá mi ruku,pomůže mi vstát.Zacelí rány..Jsi u všeho.Říkáš,že jednou budu jako ty.Ale to,co ty děláš nedovolím.Jen samé chyby.Ploužím se ničím.Žádné světlo na konci tunelu.Věčný soumrak.Zlé předtuchy a trápení.Krvácím,i když to nikdo nevidí.Uvnitř.Na hrobech plápolají svíčky.Už je nikdo nenavštíví.Květiny uvadají.Suché listí pokrývá jemny sníh.Proč mě nikdo neslyší?Vypouštím své nářky do větru.Uzamykám všechny zámky a pojišťuji je řetězy.Navždy zavřeno.Zkrachovali jsme,je nám líto.Stále pronikají nová zla.Zrůda navenek.Uvnitř křehké seskupení.Dítě,kterého opustila matka.Sedí na pískovišti a pláče.Odhazuji závoj.Zklamaná nevěsta.Ženich nepřišel.Zač všechna ta bolest?Neviditélná oprátka na krku mi nedovolí hnout se z místa.Mé tělo spalují plameny věčného utrpení.Plíživá samota se usazuje v každém sebemenším zákoutí.Tam někde na druhé straně.Tam,kde nikdy nevysvitne slunce.V krvavé záři rozlévající se po navlhlé trávě,s posledním zlověstným prasknutím knotu svíce,ztrácí se i nejnitěrnější střípek snu.A naděje.