Už....

Dřív jsem usínala a probouzela jsem se sama, ale ne sama v myšlenkách. Měla jsem tebe. Byl jsi můj Hrdina. Jenže už nejsi. Teď se probouzím i usínám naprosto sama. I v myšlenkách. Myslím sice na tebe, ale ty na mě už ne.
Už na mě nemyslíš, už se na mě neusmíváš, už se mě nedotýkáš. Jenže očima se mi nevyhýbáš. A já? Já také ne. Jdeme po chodbě a koukáme na sebe. Koukáme, ale já nevnímám. Nevnímám tebe, nevnímám přátele, prostě nikoho. Jen na tebe s bolestí koukám. Stojíme tu díváme se na sebe, ale nic jiného. Jen se díváme. Neustále díváme.
Slyším rány, pravidelné hlasité rány. To je tlukot mého srdce. Ale z tvé strany není nic slyšet. Tlukot tvého srdce není tak intenzivní.
Z tvé strany už necítím nic. Už nejsi můj, nejsi můj Hrdina,přestal jsi mě chránit.
Už mě neobjímáš, už mě nelíbáš, už se na mě tak krásně neusmíváš, už nejsme spolu.
Už mě nemiluješ!