Monolog

Odpusť mi pokud má slova nevychází z nitra a chtějí jen ublížit.Avšak obávám se,že mé napětí,které se navenek projevuje jako chlad je oprávněný v čase, který s vleče a hnije ve mě ,jak zkažené ovoce.Jsem oprvdu zničená z toh vypětí srdce,čekání,přemýšlení již před příjezdem a taky plná očekávání.Jak jinak.Neboť jsem do této cesty dala něco co vy možná ani nedokážete představit.Ted za trest,"jaký trest?".A proč byl vykonán právě v tuto hodinu,tento den.Za trest se musím dívat,na to,jak Ji svlíká očima. Je mi zle, že jsem se zas jednou dotkla svou nahou rukou a spálila si v okamžení všechny prsty.
Promiňte, ale nedokážu vás milovat.Nemohu tak rychle zapomeout.Kvůli sobě bych stím chtěla skoncovat, ale protože to nějak neumím ubližuji sobě a vám prokazuji čest vaší vitězoslavné lži.
Bože!Asi jsem měla zůstat doma v papučích, hřát se vínem a malovat embria.Avšak ne.Já s umanula milovat a ještě k tomu si dopřát nový život v Zemi,kterou sem viděla jen na obrázcích.A teď mám vše odhodit a chovat se podle nějakého tady zaběhlého kalendáře.
A srdce dát do mrazáku.Nezapomnět ho tam dát a hlavně,hlavně nevyndávat!.Smát se vaším blbým vtipům.Ano vtipům lidí,kteří zradili mou důvěru.Je mi z toho vážně zle.
"Nechápu,kde jsi,kde si cherubíne,štěstěno s křídlem perleti".
Kdo povolal na má bedra tolik neštěstí,ten ať zvedne ruku!.Jsem ,jak uzlíček nervů.Žít mezi lidmi co mě podvedli-nelze.Je to proti mému přesvědčení.Vynechme teď na chvíli práci,bydlení."Co mi zůstane?Co vidím?"Jen tu lež.Možná jsem moc poznamenaná pravdou a ještě mi neztěžkla hlava náporem práce sebevědomí ,disciplíny, tuhosti s tvrdostí a odříkání,bezmezí cíle, neboť stále myslím na lidské činy více než na svůj cíl vlastní.Ale i vy do mého němého cíle patříte a tak se ptám,proč?".Když vás vidím,jak se přede mnou natřásáte,jak se chlubíte,rozumíte.A já strádám.Ne tím,že vy jste slepě štatni,ale že jste mě zradili.A vaše svědomí je čisté?!
Žádný hněv,omluvy,omluvy nevýjdou.Jen dál plyne čas a vy lžete....

ROZUZLENI
A vy jako ovečky se přidáváte k těm silným a slabý zůstávají z řady.A co ,když ten jeden silný z řady vystoupí?A zradí slabého,když byl ještě silným.
Silný začne slabému pomáhat,aby se stal silným?
Dává to smysl?Ne nedává.Opravdu nejsem takový slaboch, aby mi pomáhal silný,který mě zradil a udělal mě tím pádem ještě slabším.

Závěr

Nechť tě tvé přesvědčení zavede kamkoliv buď silná a ničeho se neobávaj.Dobře si rozmysli svou cestu, neboť každý nepromyšlený krok je chybný.