Malý kousek světa

Bolest co otupěla mozek, bolest která se vkrádá do snů, do myšlenek, do pocitů, do života. Ta neutuchající bolest mysli i těla, duše srdce. Proplouvá jak kus ráhna na mořské hladině až narazí na pevninu a zde je jen kouskem pravdy která značí zkázu lodi. Je to jen memento, osamělý pomník, který nikdy nevysliší nářek lidí, utonulých v času, osudu doby. Je to jen věta psaná za tečkou. Je to jen mrazivý pocit lítosti nad světem, je to jen vzpomínka na lásku, na anděla který se Vám dívá do očí a před kterým padáte na kolena a žádáte ho o ruku. Je to jen svět bez naděje. Je to jen jeden osud, jedna láska, jedno srdce bez naplnění.

Nechci být tím ráhnem plujícím na hladině, nechci být tím osudem co tě minul. Chci být dogmatem, pravdou, tvým mužem. Chci být tím kdo drží v rukách tvojí duši, tvé srdce. Chci být snem, ideou za kterou půjdeš, tak jako já chci aby ty jsi byla tou mojí! Né myšlenkou, jak usínáš v náručí jiného muže, né vzpomínkou na něco co už není. Jsem tvůj. Tvůj osud, jen věřit v to znova a vše se změní.